Historie školství v Uhlířských Janovicích

přepis článku pana mgr. Bohuslava Sajvery

Snad již ve 14. století existovala v našem městě škola. Byla nejspíše v blízkosti staré fary, která tehdy nestála na náměstí, ale v místě tzv. farské zahrady poblíž kostelíka sv. Jiljí. První písemná zmínka o existenci místní školy pochází z roku 1655, kdy se zmiňuje škola elementární. Do vyšších škol chodili janovičtí chlapci do Sázavského kláštera a v 16. století do Kutné Hory. Několik zdejších bohatých synků navštěvovalo již tehdy i školy vysoké.

Na konci 17. století byla zřízena v těsné blízkosti kostela sv. Jiljí jednotřídní škola. Byl to přízemní dřevěný domek, který tu stál až do roku 1904, kdy vyhořel. Tato školička byla postupně rozšiřována až na trojtřídní. Prostorově však již nestačila, a tak byla roku 1976 postavena na náměstí jednopatrová škola (dnešní radnice), jejíž stavbu financoval kníže Alois z Lichtensteina. Když tato budova na jaře r. 1860 vyhořela, musela být do r. 1869 vyučováno v různých pronajatých místnostech.

V srpnu roku 1868 byl položen základní kámen k nové dvoupatrové obecné škole, v níž se vyučovalo od r. 1869 do r. 1900. Byla postavena na místě vyhořelé školy.

V roce 1898 městské zastupitelstvo schválilo stavbu měšťanské školy. Základní kámen k ní byl položen a vysvěcen 6. srpna 1899. Tato budova v Nádražní (nyní Komenského) ulici, původně zamýšlená jako jednopatrová, byla zvýšena na dvoupatrovou, aby sem mohla být z náměstí přemístěna i tamější škola obecná, která sloužila ve šk. r. 1899-1900 ještě i 1. ročníku měšťanky.

Po dokončení nové budovy byla škola slavnostně vysvěcena 26. 8. 1900 arcibiskupským notářem P. J. Bucharem, farářem z Horních Krut. Stará školní budova na náměstí sloužila pak jiným účelům (radnicxe, spořitelna aj.). V nové budově bylo zahájeno vyučování v září 1900.

Měšťanská škola měla již tehdy dva ročníky. V roce 1899 byla také postavena proti této nové škole budova pro obecní zastupitelstvo, četnickou stanici a muzeum, kde byly po 2. světové válce umístěny některé třídy a ještě později školní družina, takže budova byla později přidělena místnímu školství. Měšťanská i obecná škola užívaly společně mimotřídní prostory (sborovnu, kabinety, tělocvičnu, zahradu a další).

Po klidných letech přišla 1. světová válka, která ovlivnila i dění ve zdejším školství. Několik učitelů odešlo na frontu, z nichž padl v boji učitel Josef Chalupa a také místní školník František Dobíhal. Život ve školách poznamenaly válečné útrapy. Vyučování ve městě bylo částečně omezeno absencí učitelů mužů, nedostatkem paliva, školních potřeb a dokonce přítomností raněných vojáků v lazaretě, umístěném od prosince 1914 do března 1916 ve školní budově.

28. říjen 1918 a vznik ČSR byl místním učitelstvem radostně vítán. Velmi bylo dbáno na vlasteneckou výchovu i mimoškolní činnost. Již tehdy byly praktikovány později známé a oblíbené formy: besedy, přednášky, vycházky a exkurze, výlety, dětské divadlo, účast na slavnostech aj. Na škole byla zřízena školní čítárna a žákovská knihovna.

Již ve 20. letech se začalo uvažovat o rozšíření či stavbě školy další, protože stávající budova již nestačila provozu. Zůstalo však jen u zbožného přání. Ve šk. roce 1923-1924 přibyly k povinným předmětům ruční práce a občanská nauka a nepovinná němčina, francouzština, těsnopis a psaní na stroji.

Pilná a úspěšná školní práce byla narušena německou okupací a zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Mnoho učitelů z Uhlířskojanovicka se zapojilo do ilegální protifašistické práce, mnozí z nich své vlastenectví zaplatilo životem. Vedoucím učitelského odboje byl řídící učitel uhlířskojanovické obecní školy Josef Balvín, který byl za svou činnost popraven. V té době bylo také sedm místních učitelů tzv. totálně nasazeno.

Od začátku šk. roku 1941-42 byla měšťanská škola přejmenována na školu hlavní. V březnu 1945 byla celá zdejší školní budova zabrána německými uprchlíky z východních území (tzv. národní hosté!) a vyučování probíhalo v náhradních prostorách; později chodili žáci občas jen pro domácí úkoly. Po květnové revoluci 1945, které se zúčastnili i zdejší učitelé, začalo opět pravidelné vyučování 12. června 1945.

V novém školním roce 1945-46 pokračovala nadšená a obětavá práce ve školství. Měšťanská škola (vracíme se ke starému názvu) byla rozdělena na chlapeckou a dívčí s vlastními řediteli a opět vyvstala potřeba nové budovy, o které bylo uvažováno již na jaře r. 1946. K uskutečnění navrhované výstavby však ještě nedošlo. Od šk. roku 1947-48 byla pomocná třída (pro slabší žáky), která byla součástí měšťanky, přeměněna na samostatnou pomocnou (později zvláštní) školu, jejímž budovatelem byl ředitel Josef Beníšek a po něm Josef Snížek.

1. září 1948 vstupuje v platnost Nejedlého zákon o jednotné škole s devítiletou povinnou školní docházkou. Názvy škol se mění na školu národní (1. stupeň) a školu střední (2. stupeň).

Další přelom v uhlířskojanovickém školství nastává 1. 9. 1953, kdy podle nového školského zákona vzniká v našem městě jedenáctiletá střední škola se třemi stupni (3. stupeň je místo bývalých gymnázií). Důsledkem toho je opět nedostatek školních prostor, takže se vyučuje v různých objektech města (v bývalém dětském domově, na poště, v budově muzea aj.). Přínosem pro žactvo je otevření školní jídelny v bývalém Dětském domově v Kubátově ulici v dubnu 1954.

V JSŠ se konaly první maturity v roce 1956. V roce 1957 bylo nutno z nedostatku tříd přikročit k směnnému vyučování, což velmi zatěžovalo žáky i učitele. V roce 1961 byla dokončena stavba školní dílny a školní jídelny. Od šk. roku 1961-62 dostávají školy nový název: základní devítiletá škola (ZDŠ) a střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ - místo JSŠ).

Potřeba dalších prostor vyvolala nutnost výstavby nové školní budovy. Její hrubá stavba byla započata koncem kalendářního roku 1961. Základní kámen k ní byl položen až 19. 3. 1962, kdy byla stavba již v plném proudu. V novém pětipavilonovém areálu (se školní jídelnou) bylo zahájeno vyučování 1. 11. 1963 a přešel sem ze staré budovy 2. stupeň, zatímco ve starém areálu zůstal 1. stupeň a SVVŠ, která však ztratila svoji samostatnost a stala se pouhou pobočkou SVVŠ v Kutné Hoře a trvala zde do roku 1970.

Stavbou nové školní budovy se vyřešilo mnoho letitých problémů, především směnné vyučování.

Od. školního roku 1980-81 se mění název ZDŠ na ZŠ (základní škola).

Listopad 1989 byl vítán i na zdejší škole a začala další, nová etapa místního školství, v jejímž čele stanul nový ředitel František Zajíček, který vykonává funkci i v roce stoletého výročí zdejší školy. To však již není historie, ale současnost, jejíž zhodnocení čeká až na budoucí historiky.


děkuji autorovi za laskavý souhlas s uveřejněním tohoto článku pro potřeby WWW stránky. Wulf