Uhlířské Janovice

Uhlířské Janovice - historie

Na této straně je krátký článek o historii města Uhlířské Janovice. Čerpáno z brožury Uhlířské Janovice v historii (Alois Dobíhal). Případné doplňky a komentáře mi zašlete na e-mail.

Jan Němec

I. Uhlířské Janovice v nejstarší minulosti

1. Pravěk

Prvními stopami osídlení Ulířskojanovicka jsou archeologické nálezy uložené v městském muzeu (dnes zrušeno - budova KIC Uhlířské Janovice). Je to nejstarší nástroj používaný člověkem - pěstní klín, kamenné sekeromlaty, kamenný nástroj zvláštního tvaru (dosud neurčeného použití) a neolitické střepy keramiky. Uvedené doklady osídlení byly objeveny při kopání základů domů, při orání polí a budování komunikací.

Naši dávní předkové v dobách pohanských obětovali na hrobech. Takovým místem obětí je pravděpodobně místo v lese Herrenbusch na Dračí skále asi 1 km nad hájenkou (směr Sudějov). Je to skalní masiv se dvěma podélnými výstupky, dlouhý 60m. Kolem skály jsou ploché= kameny, patrně místa pohřbů, nebo obětišť. Skála byla původně o 2m vyšší, byla zčásti použita na úpravu lesních cest a regulaci kochánovského potoka (kolem roku 1930). Obětním účelům sloužila pravděpodobně i skála V břízkách pod hájenkou. Skála V břízkách se zachovala v původním stavu - skalní stěna je zde asi 3 m vysoká a 15 kroků dlouhá.

Staří Slované věřili původně v jednoho boha. Všudypřítomný bůh - podle jejich představ - bral na sebe v přírodě podle působení na lidi rozličné podoby, a tak jej pojmenovali Bělbohem, Černobohem, Tříhlavem, Perunem, Živou, Svatovítem, Svarohem, Radihostem atd. Menší bůžkové žili v povědomí Slovanů jako běsi, víly a rusalky, polednice a lítice, saně nebo draci, skřítci atd. Pomístní jméno "Dračí skála" je tedy jediným dokladem o zachovaném pohanském obětišti na Uhlířskojanovicku.

V městském muzeu byly vzácné doklady o tom, že oblast uhlířskojanovická byla osídlena už v době prehistorické. Jsou to kamenné a bronzové nástroje nalezené v obcích : Chmeliště (neolit), Janovická Lhota (neolit), Koblasko (neolit), Křečovice (neolit), Mančice (neolit), Malejovice (doba bronzová), Nepoměřice (neolit), Sázava (neolit - doba bronzová), Uhlířské Janovice (paleolit - neolit).

2. Doba hradištní

Po smrti Sámově (623-658) zanikla jeho říše a obyvatelstvo se rozpadlo na řadu kmenů - z nichž Čechové, Zličané a Pšované měli již historický význam. Náš kraj byl v té době obýván silným kmenem Zličanů,, kteří si ve starší době vybudovali pevné hradiště na Staré Kouřimi a později, když se jejich panství rozšířilo daleko za Labe, vystavěli vodou chráněný hrad Libický.

Východní hranici zličskou, tak jak byla tehdy chráněna soustavou hradišť, lze těžko zjistit. Dá se však předpokládat, že byla východně od Uhlířských Janovic. Rašovická skála nese stopy hloubení valů předpokládaného hradiště a nasvědčuje tomu rovněž nález silnostěnné tuhované keramiky.

U Lišťan v lese Na hradě rýsují se zbytky tvrze nebo hradu. Vlastní tvrz měří 30x20 kroků a podle znatelného půdorysu je obehnána 5m hlubokým příkopem, který je z východní strany vyvýšen. Z jižní strany navazuje na hlavní tvrz hradisko, které bylo jakýmsi nádvořím. Cesta do tvrze je znatelná od východu k západu. Nedaleko tvrze je velký kámen s vytesaným kruhem. Obyvatelé bývalého mlýna mu říkají "hodiny". Ve zdejší lesnaté krajině se od pradávných dob zdržovali uhlíři. V milířích pálili dřevěné uhlí a vozili je do tvrzí, později do měst kolem tvrzí se vyvíjejících. V 10. Století se dolovalo u městečka Malína stříbro a tamějším horníkům dodávali zdejší uhlíři dřevěné uhlí k tavení rudy.

Uprostřed staré části Uhlířských Janovic stálo staré slovanské hradiště. Na tomto místě byla v 10.-11. Století postavena skromná románská svatyně (nynější sakristie u kostela sv. Jiljí). K tomuto malému kostelíku postavili ve 13. století Šternberkové Janovickým osadníkům nynější románsko-gotický kostel sv. Jiljí. Na památku svých zakladatelů je ve svorníku klenby presbyteria jejich erb, šesticípá hvězda.

Z jara jsou na čerstvě zasetých polích nad lesem Kašparky i na polích bývalého lesa Dubiny (na mančickém kopci) zřejmá tmavá místa po milířích z dávných dob, kdy i zdejší uhlíři měli velký podíl na bohatství českých králů a města Kutné Hory.

II Poměry poddanské a utrpení lidu (1250-1848)

1. Založení Uhlířských Janovic (13. Století)

Tak jako králové zakládali královská města, tak i šlechta měla na svých statcích soudní a správní moc. Mohla postupovat pozemek svým poddaným, jmenovat rychtáře a konšely v trhových vesnicích. Královskými privilegii se dostávalo i šlechtě povolení k zakládání měst. Tak byly založeny i Uhlířské Janovice. Jméno Janovice nás uvádí na jméno Jana, syna Zdislava z Divišova, který Janovice založil po postavení hradu Šternberka ve 13. Století.

2. Hornická privilegia (1322-1426)

Za Václava II (1283-1305) se povznesla Kutná Hora i celý náš kraj. Uhlíři v tehdejší době vozili dřevěné uhlí "k horám". Jan Lucemburský r. 1337 schválil privilegia pro uhlíře proto, aby nepodléhali robotám a bez obtíží zajišťovali hutě uhlím, neboť z bohatství stříbrných rud se v kutnohorské mincovně razily české groše.

Doba, kdy vydány místním uhlířům privilegia, potvrzuje se tím, že v době+ utužení robot (r. 1712) se snaží město opatřit si doklady. Žádá na Bernardu Wehnsiedlerovi, t.č. mincmistru v Kutné Hoře, zapůjčení privilegií daných uhlířům v letech 1322, 1337, 1436.

3. Právo soudní (13.-18. Století)

V prvních dobách obce volili si občané samostatné rychtáře a konšely. Od 15. století byli zástupci obce jmenováni vrchností. Soud městský se od 13. století skládal z rychtáře a konšelů. Soudci příslušelo právo v civilních i trestních rozepřích nad měšťany janovickými i občany kochánovskými od počátku 16. století. Císař Ferdinand I. omezil poměrně nezdravou pravomoc soudů městských a zřídil pro všechna města r. 1548 soud odvolací na hradě Pražském, Od r. 1579 řídili se rychtáři právem Koldinovým, jak je uvedeno v 1. odstavci privilegií janovických z r. 1692.

Také právo hrdelní vykonávala zdejší obec po dohodě se soudem odvolacím (apelačním). Podle zápisu v městské kronice byla vykonána v roce 1726 poprava cikánek. Patentem ze dne 22. července 1765 bylo vrchnostem a městům právo trestní a rozhodování nad životem a smrtí poddaných odňato a přiznáno jen magistrátům 24 královských měst.

4. Doba husitská (1420-39)

V husitských válkách roku 1420 padl pán Uhlířských Janovic Petr Konopišťský ze Šternberku u Pankráce, když pomáhal Zikmundovi proti Žižkovi. Padl zde i jeho soused rytíř Aleš Krk ze Soběšína. Vítězství Žižkovo bylo úplné, žalostné však bylo, že mezi padlými byl výkvět šlechty české a moravské, která bojovala na straně Zikmundově. I paní Perchta z Kravař, vdova po Petru Konopišťském, paní na Českém Šternberku a Uhlířských Janovicích, přistoupila k husitům - Pražanům. Tak byla v Uhlířských Janovicích r. 1421 zavedena víra podobojí. Poslední farář katolický Adam odešel podle pověsti, zaznamenané v pamětní knize fary Pyšelské, s farářem tamním na Moravu. Farní chrám sv. Jiljí byl obsazován a spravován kněžími konsistoře utrakvistické, což trvalo 200 let. Dosud je uchována vzácná památka z té doby, cínová křtitelnice, nyní umístěná v kostele sv. Aloise.

Dne 30. května 1434 v bitvě u Lipan (mezi Kolínem a Českým brodem) bojovali Uhlířskojanovičtí pod vedením purkrabího Jakoubka ze Šternberka na straně Pražanů. Podrobnosti o tom, kolik místních občanů v této osudné bitvě padlo, se nezachovaly. Po bitvě u Lipan odstoupila Perchta, majitelka panství, Český Šternberk a Uhlířské Janovice svému synovi Petrovi. Petr ze Šternberka, nemaje dědiců, odkázal Český Šternberk s Uhlířskými Janovicemi Aleši Holickému ze Šternberka, svému poručníku. Tak se stala větev Holických ze Šternberka od roku 1439 vrchností Uhlířských Janovic.

5. Doba Jiřího z Poděbrad (1458-71)

I přes velká vítězství vojsk Husitských naplnil patnáctiletý boj českou zemi bídou a troskami. Doba zmatků byla ukončena až za panování krále Jiřího z Poděbrad (1458-71), který v zemi zavedl pořádek a zajistil bezpečnost cest, takže za jeho vlády kvetl obchod i řemesla. Rostoucí blahobyt trval i v prvních letech panování Vladislava Jagellonského. Jak dobře se vedlo i důchodům městským potvrzuje to, že obec Uhlířské Janovice koupila před rokem 1514 od Petra Holického ze Šternberka v Kochánově 2 dvory "kmetcí" s příslušenstvím, tj. s dědinami, lukami, lesy, potoky a rybníky. Před rokem 1500 vystavěla si obec též pivovar, který stál na pozemku nynějších domů čp. 110 a 114.

Syn Petra Holického ze Šternberka Jan byl od roku 1516 hejtmanem kraje Kouřimského. Uhlířskojanovickým občanům udělil výsadu, aby mohli "statky své sami do knih zapisovati a dle práv měst královských se říditi". Také udělil obci roku 1540 znak městský - osmicípou hvězdu Šternberskou. O těchto výsadách je povšechná zmínka v listu výsadním z roku 1692. Původní listina se nezachovala.

6. Bitva na Bílé hoře (1620)

V bitvě bělohorské 8. listopadu 1620 české vojsko podlehlo a císařští vojáci i Polští kozáci se rozlétli po zdejší krajině jako kobylky. Dačický líčí tuto hroznou dobu takto:

"Po bitvě bělohorské lid císařský poznává, že v Čechách odporu nemají, dali se sem a tam po vší zemi české v loupení a plundrování, všechny kouty vyhledávajíce i nebohé lidi jímajíce, hlavy natahováním i jinak je ohněm - pro vyjevení a vyhledání peněz skrytých mučíce - trápili a usmrcovali tak, že hrozné a žalostné bylo o tom vyprávět."

Ožebračení lidé zapřahali se sami do pluhu k orbě, aby uhájili svou existenci. Také však kopali podzemní chodby, aby našli bezpečný úkryt před nájezdy vojsk.

Ještě roku 1662 ležely Uhlířské Janovice téměř v sutinách a městečko bylo označováno jako "spálené" Janovice (podle dopisu hr. Václava Jiřího ze Šternberka).

7. Selská vzpoura (1680)

V letech 1660-1680 byl feudální pán Václav Holický ze Šternberka ve špatných finančních poměrech. Jeho úředníci nutily poddané k nebývalým robotám a tak se ve zdejší krajině proti vrchnosti vzbouřilo 900 poddaných. Přepadli čestínský zámek, zabili majitele Freislebena a zaútočili na Český Šternberk. K povstalcům se přidali taky janovičtí měšťané, které vedl Jiřík Lubinski. V žandovských lesích se roku 1680 odehrály kruté boje mezi sedláky a vojáky generále Piccolominiho. Vzpoura byla potlačena a někteří janovičtí byli za trest přestěhováni do Divišova (okres Benešov).

8. Císařský patent (1680)

Císař Leopold I. vydal dne 28. června 1680 patent o robotách. Stanovil maximum robotných povinností na 3 dny v týdnu, zakázal šlechtě vybírat od poddaných ty dávky, které měla platit sama. Právnicky nepřesné znění patentu však umožňovalo šlechtě pokračovat v dosavadní praxi.

Jan Holický dal sepsati listinu o 16 článcích o povinnostech poddaných, do které vložil i některá práva z dříve neuznávaných privilegií. Z privilegií z roku 1692 je patrné, že již 47 gruntů bylo obsazeno a jen 15 bylo pustých.

9. Právo měšťanské (1711)

Městys Uhlířské Janovice se spravoval podle práv královských měst. Za nabytí práva měšťanského byl stanoven poplatek podle majetkových poměrů (I. třída 6 zl., II. třída 4 zl., III. třída 2 zl.).

10. Nový feudální pán (1712)

Jan Václav Holický ze Šternberka zemřel 11. dubna 1712 a tím vymřel rod Holických po meči. Novým majitelem se stal hrabě Jan Maxmilián z Götzu, za kterého se dcera Jana Václava Holického ze Šternberka, Anna Amálie, provdala. Janovičtí odpírali slib poddanosti a věrnosti a žádali o úlevu v robotování. Žádali zapůjčení listin z archívu horního ve Vlašském Dvoře.Tvrdili, "…, že robot neměli, že jen 12 sedláků ze Lhoty mělo uhlí voziti a obec Uhlířské Janovice za dodané uhlí peníze přijímala od mincovního úřadu".

11. Nové selské nepokoje (1713)

Vzniku nekrvavých selských bouří na Pečecku r. 1713 dali podnět bývalý obroční Jiří Putzhögel (kterého hrabě Breda propustil ze služby a který se zdržoval se svými dvěma syny a bývalým písařem Holubem v sklářských hutích v Nespeřicích) a Jiří Pokorný, mlynář líšťanský.

Vzpoura vznikla v Žandově a šířila se po všech vesnicích panství hraběte Bredy z Peček Hrabaňových (dřívější název Červených Peček). Poddaní zpívali hanlivé písně: "Ach běda, běda, koupil nás Breda, z Pečeckých sedláků nadělá žebráků…". Sedláci obléhali pečecký zámek několik dní. Do Peček se dostavili oba hejtmani kraje čáslavského a když stížnosti sedláků přešetřili, požádali je, aby se rozešli. Nakonec deputace sedláků pokorně odprosila a dosáhla odpuštění.

12. Robotní patent (1738)

Robotní patent Karla VI. z roku 1738 dosavadní praxi vrchnosti při vymáhání robot potvrdil. Stanovil však, že ruční a potažní robota může trvat jen 10 hodin denně s dvouhodinovou přestávkou. Poddaným bylo dovoleno podávat stížnosti proti vrchnosti u politických úřadů.

13. Městský znak (1739)

Po vzbouření nekatolíků v roce 1627 zakázali poručníci mladého Václava Jiřího ze Šternberku užívat městského znaku i pečeti se znakem šternberským. Po obdržení privilegií roku 1692 počala obec tohoto znaku opět užívat, ale Marie Barbora z Götzu a její manžel hrabě František Ant. Roggendorf určili pro obec znak nový.

Znak se popisuje takto: Na třech milířích spočívá stříbrná hradba městská, nad ní je v modrém poli zlatá hvězda šternberská. Uprostřed hvězdy je pod korunkou zlaté písmeno G (=Götz), na hradbě pak je písmeno R (=Roggendorf). Městu bylo dovoleno pečetit voskem červeným.

14. Bitva u Kolína (1757)

15. června 1757 před bitvou u Kolína rakouská vojska maršála hr. Dauna byla rozložena v okolí Uhlířských Janovi a ubytována v městě v téměř každém domě. Daun měl svůj hlavní stan v nedaleké obci Jindicích. Když se Daun dověděl, že přímá cesta ku Praze je Prusy obsazena, vytrhl dne 16. června z Jindic, chráněn předvojem u Zásmuk, do ležení u Svojšic.

Bitva se odehrála dne 18. června 1757 v okolí Chotenic u Kolína. Král pruský byl úplně poražen, ztratil 20 000 mužů vojska a ve zmatku utíkal ze země.

15. Sčítání lidu - číslování domů (1770)

V berních rulách v 17. století jsou domy uváděny podle příjmení majitelů. Očíslování domů bylo provedeno až od 1. října 1770 při sčítání lidu. Zpráva dvorské vojenské rady o situaci v Čechách ze dne 8. 7. 1771 využila výsledků sčítání a ukázala strašlivou bídu poddaných a bezohledné počínaní vrchnosti. Doklady o sčítání lidu z roku 1770 se nezachovaly. Uvádíme proto až rok 1797, kdy Uhlířské Janovice měly 168 domů a 950 obyvatel.

16. Uhlířskojanovický Janošík (1774-98)

Náš kraj měl i svého Janošíka. Byl to Jan Vojta z Jindic, zvaný Kovařík. V roce 1774 nemohl pro velkou nouzi platit kontribuci (daň). Byl mu odňat grunt a tak se z něho stal zbojník, který se mstil pánům. Na Boží tělo roku 1798 Kovaříka hledalo 500 vojáků a 3000 panských pomahačů v okolí Rataj a Sázavy. Jeho vyobrazení se prodával v Praze za 10 krejcarů.

17. Patent o zrušení nevolnictví (1781)

Patent z roku 1781 o zrušení nevolnictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku uchoval sice robotní, naturální i peněžní povinnosti na poddanské půdě, avšak zbavil poddané povinnosti vykonávat dvorské služby. Poddaným poskytl volnost při vstupu do stavu manželského, právo odstěhovat se z panství a usadit se jinde v zemi, učit se řemeslům a uměním, hledat si výdělek kdekoliv. V říjnu téhož roku byl vydán toleranční patent o náboženských svobodách. I když janovičtí byli v letech 1421-1623 přes 200 let víry podobojí, přestoupili k víře katolické v důsledku zrušení náboženských svobod. Stalo se tak po odchodu posledního kněze víry podobojí Mikuláše Vladyky Táborského (21. července 1623). Náboženské hnutí po vydání tolerančního patentu r. 1781 se jich již nedotklo. Způsobili to jednak blízké rezidence jezuitská v Žíšově, jednak privilegia z r. 1692. Obojí zaručovalo úlevu v robotách jen dotud, dokud měšťané zůstanou v církvi katolické.

18. Katastrální mapy (1785)

Josefínský katastr evidoval veškerou plodnou půdu v zemi (poddanskou i panskou), neplodná půda (stavební parcely, potoky, cesty aj.) nebyla do katastru pojata. Poddanská i panská půda měla být zdaněna stejně. Základem zdanění byl hrubý výnos pozemků, zjištěný oceněním přiznané sklizně podle průměrných cen za devítiletí 1774-82. Berní sazba z jednotlivých kultur přihlížela k výši výrobních nákladů (vyšší u pastvin, lesů a luk, nižší u polí a vinic). Na základě josefínského katastru byla provedena také nová úprava poddanské povinnosti.

19. Zrušení mýta (1828)

Na křižovatce u nynějšího hřbitova stával domek, kde se vybíralo mýto. Poslední mýto platil Matěj Procházka, mistr kovářský z Tichonic, 1. listopadu 1828. Domek byl zbořen při stavbě rodinných domků v roce 1880.

20. Židovský hřbitov (1834)

Do roku 1834 byli židé uhlířskojanovičtí pohřbíváni do Zbraslavic, Malešova a Kolína. R. 1829 bylo založeno pohřební bratrstvo za účelem zřízení vlastního hřbitova. Hřbitov byl schválen guberniálním povolením r. 1833. Jako první byl pohřben 10. 2. 1834 Michal Weiss. Na hřbitov se pohřbívalo do roku 1942. Při rozšiřování cesty na koupaliště r. 1966 byl zbourán přilehlý domek pro hrobníka i márnice. Opuková deska s Hebrejským nápisem připevněná na domku byla uložena v městském muzeu.

21. Cholera asijská (1836)

Město bylo postiženo cholerou od 21. 10. do 17. 12. 1836. Za dva měsíce zemřelo 82 lidí.

22. Požáry - výstavba (1836-46)

Dne 8. října 1836 vznikl požár u Jakuba Bechyně a s jeho domkem shořelo 16 dalších včetně radnice. Po velkém požáru stavěli občané domky zděné podle vyměřených regulačních plánů. Tak byla postavena nová radnice (čp. 168) ve slohu empírovém i ostatní domky kolem nynějšího náměstí.

23. Přečíslování domů (1840)

Před katastrálním měřením roku 1840 byly domy přečíslovány. Stará čísla si podržely jen domy č. 1-5. Podle Sommrovy topografie z r. 1844 mely Uhlířské Janovice 218 domů a 1450 obyvatel.

24. Katastrální mapa okresu

Patentem císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 bylo stanoveno zhotovit pro každý okres katastrální mapu. Na Uhlířskojanovicku dokončeno měření 12. července 1841.

25. Hřbitov u "sv. trojice" (1847)

Od založení kostela sv. Jiljí ve 13. století se 600 let pohřbívalo kolem kostela. Počátkem 18. století však hřbitov již nestačil a stal se příčinou epidemie cholery v roce 1836. Proto nařídilo c. k. gubernium přeložení hřbitova za město. Obec vybudovala nový hřbitov u "sv. trojice". Dne 13. červne roku 1847 byla jako poslední na starém hřbitově pohřbena Anna Koudelková, třiašedesátiletá žebračka. Na nové hřbitově byl jako první pohřben čtyřiaosmdesátiletý tkadlec a měšťan František Dobíhal (15. června 1847). Při hřbitově byl zřízen r. 1961 urnový háj.

26. Konstituce (1848)

Když byla 15. března 1848 nejvyšším purkrabím hr. Stadionem vyhlášena konstituce, zaradoval se celý národ. Vše bylo "konstituční": časopisy, klobouky i rohlíky. Všude se zřizovaly národní gardy. Sbor národní gardy v Uhlířských Janovicích měl 200 mužů. Každý den se cvičil ve zbrani v panském dvoře. Prapor gardy měl na jedné straně znak zemský, na druhé straně znak městský. Uniforma měla "modrý kabát a šedé kalhoty červeně lemované, čepice neb čáky voskovaným plátnem potažené".

Když se císařem slibovaný zákonodárný sněm Českého království nesešel a byl na neurčito odložen, vznikaly v Čechách pověsti o vojenském spiknutí proti lidu. V červnu vzniklo v Praze povstání, bylo však vojskem potlačeno. Národní gardy, které lidu v povstání pomáhali hájit pražské barikády, byly rozpuštěny a jejich zbraně předány do vojenských skladišť.

27. Zrušení roboty (1848)

Po přemožení Prahy byly konány volby do sněmu říšského, o svolání sněmu českého nebylo však již ani řeči. I když práce sněmu říšského, který měl vypracovat ústavu pro celé mocnářství, pokračovaly velmi zdlouhavě, byl projednán důležitý zákon o zrušení roboty. Císař Ferdinand jej podepsal dne 7. září 1848.

Zrušení roboty a všech zbytků feudálních povinností znamenalo cestu ke svobodě rolnického lidu i na Uhlířskojanovicku. K panství ratajskému náleželo před rokem 1848 mimo Uhlířské Janovice 27 obcí. Patent o vyvazení půdy ze dne 4. 3. 1849 stanovil hlavní zásady pro výpočet náhrady za feudální povinnosti, zrušené zákonem ze dne 7. září 1848.

III. Uhlířské Janovice v letech 1849-1914

1. zřízení okresního soudu a berního úřadu (1850)

V důsledku reformy správy a soudnictví v Rakousku po zrušení patrimoniálního zřízení byl zřízen okresní soud a berní úřad v Uhlířských Janovicích. Obec je umístila v nově postavené radnici čp. 168 a knihovně zajistila používání budovy, pokud úřady ve městě budou trvat. Dne 1. května 1850 odevzdal vrchnostenský úřad ratajský berní záležitosti nově zřízenému c. k. bernímu úřadu a 1. června t. r. akta soudní c. k. soudu zde.

2. Zřízení poštovního úřadu (1850)

Umístění c. k. úřadů v Uhlířských Janovicích dalo podnět k založení poštovního úřadu (roku 1877 telegrafního úřadu). Prvním poštmistrem byl obchodník František Horálek. Do roku 1850 náležely Uhlířské Janovice poštou do Kolína, kam posel docházel dvakrát týdně.

3. Školní správa (1850-75)

Roku 1850 převzala okresní školní hejtmanství od bývalých krajský úřadů i školskou agendu. Zákony z let 1867 a 1868 vyhradily dozor nad výchovou a vyučováním státu. Péči o školy převzaly okresní školní rady a ve školních obcích místní školní rady. Náklady na vydržování škol byly rozvrženy na samosprávné okresy a školní obce. Bývalé triviální školy byly nazývány obecnými, školy hlavní měšťanskými a školní docházka byla prodloužena do14 let. V roce 1870 byla v Uhlířských Janovicích škola trojtřídní. školou povinných dětí bylo 414, z nichž však 50% školu nenavštěvovalo. Počátkem školního roku 1873/74 byla škola rozšířena na čtyřtřídní a r. 1875 na pětitřídní.

4. Obecní samospráva (1850-1914)

Během roku 1850 byly provedeny volby do obecních výborů, které ustavily představenstvo v čele se starostou. V osudním okrese uhlířskojanovickém bylo 49 obcí. Bachovská reakce v padesátých letech zabrzdila další rozvoj samosprávy. Podle únorové ústavy z roku 1861 byl vydán říšský obecní zákoník č. 18/1862 ř. z. Jím byla stanovena základní pravidla, podle kterých se měly uspořádat obecní věci. Ve skutečnosti byly dány obce pod dvojí dohled: státních orgánů a zastupitelského okresu. Uvádíme úřední období, jméno a příjmení starostů:

5. Stavba silnic (1853-1860)

Do roku 1853 komunikace kolem Janovic byly špatné. Směrem do Kolína vedla z města špatná cesta kolem kostela sv. Jiljí, lukami kolem dřívějších jatek. Roku 1853 se započalo se stavbou silnice od hřbitova městem směrem k Jindicím a Červenému Hrádku a roku 1854 pak dále ke Kolínu. Směrem k Sudějovu byl postaven přes potok dřevěný most a teprve r. 1906 silnice. K silnici ke Kácovu byl položen základní kámen 7. dubna 1856. Původně spojovala obě města vozová cesta od Kácova k Vranicím a úžlabinou k Zbizubům. Roku 1860 se stavěla silnice k Staňkovicím a téhož roku přes Janovickou Lhotu k Zbraslavicím.

6. Právo tržní - trhy (1854)

Třicetiletou válkou zanikly i výroční trhy. V privilegiích roku 1692 byly opět povoleny a zavedeny. C. k. místodržitelství pro království české 10. 9. 1854 č. 33819 po návrhu krajské vlády v Pardubicích (int. c. k. okr. hejtmanství v Kolíně) povolilo kromě šesti trhů ještě dna, a to v lednu a květnu. Mimo trhy na zboží (na náměstí), se konaly i trhy na dobytek. Staré tržiště bylo v Jungmannově ulici před hřbitovem.

7. Politická správa (1855-68)

Dne 12. května 1855 nastoupili na místo dosavadních krajských vlád nové krajské úřady. První instancí se staly od 26. května téhož roku tzv. smíšené okresní úřady (politická správa a soud). Tři okresní úřady: Uhlířské Janovice, Kouřim a Kolín patřily do obvodu krajského úřadu v Čáslavi. Roku 1862 byly krajské úřady zrušeny (krajští hejtmané zůstaly po přechodnou dobu jako exponované orgány pro dohled nad okresními úřady). K další úpravě došlo roku 1868, kdy okres Uhlířské Janovice připadl do obvodu okresního hejtmanství v Kutné Hoře.

8. Válka Prusko-Rakouská (1866)

V době války bylo uloženo okresu uhlířskojanovickému dodat Rakouské armádě 24000 pecnů chleba, 200 volů a poskytnout vojsku 150 povozů. Potraviny měly být odevzdány do zásobáren v Kolíně. Když však 3. července utrpělo vojsko rakouské porážku u Hradce Králové, odevzdáno bylo jen 1600 pecnů chleba. Prusové vtrhli 6. července do Kolína a obyvatelstvo z valné části uprchlo. Do Uhlířských Janovic přijeli Prusové 4. srpna, zabavili 15 měr ovsa pro koně a obyvatelstvo dostalo za povinnost ubytovat část gardového pluku podplukovníka Ranische. Náhradou za stravování, rekvizice a příspřeže bylo zaplaceno městu 816 zlatých.

9. Peněžní ústavy (1866-1900)

Rozvojem zemědělství a řemesel vznikala zájmová společenstva s ručením obmezeným a zakládány peněžní ústavy. Uvádíme je v pořadí, jak vznikaly:

  1. Záložna 17. 2. 1868
  2. Okresní hospodářská záložna 20. 12. 1881
  3. Městská spořitelna 15. 3. 1900

10. Spolky (1868-1909)

Uvádíme spolky, které vznikly v 19. století a dokumentují hospodářský, kulturní i politický život ve městě:

  1. Zpěvácký spolek "Uhlíř" (1868)
  2. Sbor hasičský (1873)
  3. Sadařský spolek (1878)
  4. Dámský spolek (1868)
  5. Spolek vojenských vysloužilců (1882)
  6. Beseda (1891)
  7. Okrašlovací spolek (1896)
  8. "Havlíček" Národně sociální vzdělávací a podpůrná jednota (1900)
  9. Tělocvičná jednota Sokol (1901)
  10. Občansko-politický klub (=sociálně dem. strana) (1904)
  11. Veřejná čítárna (1907)
  12. Včelařský spolek (1909)
  13. Spolek "Lidumil" (1909)

Mimo uvedené místní spolky byly spolky okresní: "Budeš" a "Hospodářský spolek".

11. Místní historik (1877)

P. Václav Trnka, farář uhlířskojanovický (zemřel 28. 9. 1877 a je pochován na místním hřbitově) sbíral materiál k dějinám obcí bývalých panství Liechtensteinských (1682-1877). Jeho zápisky staly se po jeho smrti majetkem archeologického sboru "Vocel" v Kutné Hoře.

12. Stavba měšťanské školy (1897-99)

Zákonem ze dne 19. února 1870 bylo upraveno zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol. V obvodě každého politického okresu správního města měla být zřízena alespoň jedna škola měšťanská. Po usilovném jednání dne 13. listopadu 1897 usnesla se komise obecního zastupitelstva v Uhlířských Janovicích o zřízení školy a schválila stavební parcelu č. 138/2 (čp. 246) pro její stavbu. Finanční prostředky opatřila obec od zemské banky v Praze. Podle plánu Ing. V. Čáslavského školu postavil Č. Dajbych, stavitel z Kutné Hory. Stavba školy s vybavením tříd nábytkem měla hodnotu 112000 K. Obnos měl být splácen ve 40 letech. Původní plán jednopatrové budovy byl však pozměněn a vystavěna dvoupatrová budova s podmínkou, že zde bude umístěna i škola obecná a že stará školní budova na náměstí bude užívána jako radnice.

13. Pozemkové knihy (1899)

Nejstarší pozemkové knihy města Uhlířské Janovice byly odevzdány roku 1899 královskému zemskému archivu v Praze. Byly to 3 knihy z r. 1581, 1655, 1694.

14. Stavba železnice (1899-1900)

K stavbě železnice (Kolín-Ledečko) bylo přikročeno roku 1899 a jízda po nové trati zahájena 15. prosince 1900. Po postavení nádraží vznikla i ulice Komenského (nádražní), kde mimo školní budovu bylo postaveno dalších 6 domků. V roce 1903 soukromník B. Meisl postavil 11 domků v Kubátově ulici (Vejfuk).

15 Zpracování dějin města Uhlířské Janovice (1909)

Ředitel měšťanské školy v Uhlířských Janovicích Josef Ledr sepsal dějiny města a nákladem obce byly vydány roku 1909. V Uhlířských Janovicích působil od roku 1899 do roku 1916. Zemřel v Přelouči ve stáří 85 roků.

16. Chudobinec - chorobinec (1910)

Pro humanitní účely postaven roku 1910 chudobinec a chorobinec. K postavení budovy vytvořil podmínky Jan Rosa, s. k. berní, který městu pro tento účel daroval obnos K 20000. Jan Rosa byl význačný mecenáš města. Také pro obnovení stavební památky kostela sv. Jiljí daroval K 2269 a na nadaci ošacení chudých dítek K 1200. Zemřel dne 14. 2. 1927 a je pochován na místním hřbitově. Dům byl přestaven MNV na bytové jednotky roku 1965 (čp. 306).

17. Elektrifikace města (1911-12)

František Křižík vybudoval v Kolíně roku 1911-12 parní elektrárnu pro střídavý proud o výkonu parních strojů 2350 ks s generátory o napětí 3000 V za účelem dodávky proudu do okolních obcí, mezi jinými i do Uhlířských Janovic. Transformace a rozvodné zařízení byly provedeny nákladem obce.

18. Požár židovské ulice (1913)

V roce 1913 vyhořela celá židovská ulice a přitom lehla popelem bývalá židovská německá škola a synagoga, celkem 15 obytných domů.

IV. Církevní památky od 11. do 20. století

1. Kostel sv. Jiljí (11.-14. století)

Kostel sv. Jiljí je vzácná stavební památka románsko-gotického stylu. Na bývalém pohanském obětišti byl postaven v 11. století románský kostelík (nynější sakristie). Ve 13.-14. století zbudován a opatřen freskami vlastní gotický kostel. Ve 14. století byl farářem při kostele Přech z Radče. Jeho bratr Václav z Radče byl roku 1379 kanovníkem pražským a velkým ctitelem umění. Do té doby je možné datovat fresky kostela, znázorňující "Umučení a oslavení Krista" a také krále Václava IV., krále českého. Oltáře a přilehlá márnice pocházejí z údobí baroka.

Roku 1904 kostel z části vyhořel; gotický presbytář a fresky byly však zachráněny. Kostel byl obnoven v původním slohu podle návrhu stavitele L. Lablera r. 1908-1909. Fresky byly objeveny roku 1895 a obnoveny roku 1953 akademickým malířem Teršem.

2. Kostel sv. Aloise (1767-95)

Rostoucímu městečku starý gotický kostel sv. Jiljí nedostačoval a tak byl roku 1767 položen základní kámen k novému chrámu na náměstí patronkou kostela Marií Terezií, vévodkyní Savojskou, rozenou z Liechtensteina. Stavba však byla z neznámých příčin odložena a kostel byl dostavěn až roku 1795 za faráře Josefa Křepelky knížetem Aloisem z Liechtensteina. Kostel i oltáře jsou ve slohu barokním. Fresky barokních oltářů (3) malovali Václav a František Kramolínové. Václav maloval též obraz sv. Aloise nad oltářem, František čtyři evangelisty.

3. Židovská synagoga (1798)

Židovská synagoga byla postavena roku 1798. Vyhořela ve své historii dvakrát, a to roku 1806 a 1913. Postavením synagogy byla zřízena ve městě náboženská obec židovská. Zásluhu o to měl koželuh Jakub Guth (1752-1810). Při synagoze byla založena Německá škola, neboť podle § 472 z roku 1805 nemohl být žid oddán, nepředložil-li vysvědčení, že se učil řeči německé. Roku 1876 bylo na této škole zapsáno 74 žáků. Synagoga byla používána do roku 1942, do odsunu židů do koncentračních táborů.

4. Evangelická Modlitebna (1911)

Evangelická modlitebna byla postavena roku 1911 ve Smetanově ulici čp. 309. Českobratrská církev evangelická - kazatelská stanice Uhlířské Janovice - náleží pod farní úřad Zásmuky. Služby boží konají se jedenkrát až dvakrát za měsíc.

5. Husův sbor (1953)

Československá církev byla založena roku 1920. Služby boží byly dočasně konány (roky 1923-26) v kostele sv. Jiljí, potom v evangelické modlitebně. Církev československá převzala od města roku 1943 (později odkoupila) židovskou synagogu. Dům byl roku 1953 za duchovního správce Josefa Ondráčka upraven a označen nápisem Husův sbor.

6. Římskokatolické děkanství (1967)

Farní úřad byl povýšen na děkanství 19. 12. 1967. Povýšení udělil dr. František Tomášek, biskup a apoštolský administrátor pražský za duchovního správce p. Františka Kapici. Farní budova je stavební památka barokní z roku 1763.

V. Řemesla - průmysl (16.-20. století)

Naši předkové se živili rolnictvím a řemesly. V 16. století jezdili janovičtí na trh do Prahy se lnem a koudelí a zboží prodávali v Ungeltě u Týnského kostela.

V 17. a 18. století zde byli tkalci, patřící k prvému cechu z roku 1675. Své výrobky posílali na Moravu, do Slezska a Rakous. V 19. století byla zřízena továrna na hedvábné látky a stuhy v čp. 57 (firma: Schreiber). Továrna zaměstnávala až 60 dělníků a zanikla roku 1904 (vyhořela). Další byla továrna na samety v čp. 120 (majitel Karel Nechuta z Vídně). Zaměstnávala větší počet dělníků i desítky tkalců na vesnicích, kteří tkali samety na zapůjčených stavech. Továrna zanikla roku 1914.

V 16. století mělo město právo vařit pivo, v 17. století založena vinopalna (v roce 1686 se uvádí panský vinopal Abraham Kounický), r. 1852 založen hospodářský lihovar (nájemcem dvora Josefem Schwarzem. Olejna byla upravena roku 1907 ze starodávného mlýna čp. 32 (firma: Spegel-Meisel).

Mimo tyto závody byla ve městě koželužna s tříslárnou (firma: J. M. Svoboda). Tiskárna byla založena roku 1913 (firma: Josef Hrádek).

Novým živnostenským řádem z roku 1859 cechy zanikly a vznikla živnostenská společenstva č. 1. a č. 2. Ve společnostech smíšených živností byli:

  1. "… bednáři, kartáčníci, puškaři, barvíři, sklenáři, provazníci kováři, zámečníci, štafíři, hrnčíři, truhláři, koláři, kominíci, běliči, soustružníci, vápeníci, pluhaři, přesličkáři a všichni, kteří uvedenými výrobky obchod vedli."
  2. "… brusiči, cihláři, hodináři, holiči, hrnčíři, kartáčníci, řešetáři, kloboučníci, klempíři, kameníci, koželuzi, kožešníci, knihaři, krejčí, nožíři, obuvníci, pilaři, pokrývači, řemenáři, sedláři, tesaři, tkalci, zedníci, zlatníci a všichni, kteří živnost kteroukoli vedli mimo obchodní, hostinskou, výčepnickou a potravinářskou."

Potravinářské živnosti si založily samostatné společenstvo. Mezi Skvrňovem a Blatem je hliniště kaolínu a hrnčířské hlíny i slabá vrstva černého uhlí. Hlíny daly vzniknout již od nepaměti tradici hrnčířského řemesla. V 19.-20. století byly v Uhlířských Janovicích tyto hrnčírny:

VI. První světová válka (1914-18)

Na sv. Annu se koná na Uhlířskojanovicku tradiční pouť v Sudějově (cca 4 km JV směr Zbraslavice). V uvedený den 26. července 1914 vyhlásil císař František Josef I. všeobecnou mobilizaci. V první světové válce byly Uhlířské Janovice povinny ubytovat a stravovat uprchlíky z Haliče. Z měšťanské školy byl vytvořen vojenský nouzový lazaret. Většina mužů z Uhlířských Janovic byla na frontě, mnoho jich bojovalo proti Rakousku v čs. legiích. Z bojišť "Zborov" - "Terron" - "Doss Alto" přinesli trochu prsti, která je uchovávána v místním památníku T. G. Masaryka. Bída a hlad, rekvizice u rolníků, před obchody fronty čekajících lidí na příděl potravin, to byl obraz posledních let války. V první světové válce padlo z města a nejbližšího okolí 72 mužů.

VII. Uhlířské Janovice v období meziválečném (1918-1939)

V první republice nastal od roku 1918 nebývalý rozvoj zemědělství, řemesel i spolkové činnosti. Uvádíme jen tu činnost, která byla historicky zajímavá.

Po domácku ženy vyráběly pletené kabátky a čepičky. V bývalé olejně (čp. 32) byla zřízena výroba dřeváků a podpatků (firma: R. a V. Roubíčkovi). V roce 1921 založil J. V. Vedral výrobu kinopřístrojů. V technickém muzeu v Praze je jeho přístroj uváděn jako první český výrobek tohoto druhu. Velkým technickým pokrokem byl vynález kololisu na stahování vozových dřevěných kol. Kololis vynalezl roku 1921 a vyráběl místní kovář Václav Rosička.

Směrem k lesu oboře byla po roce 1921 vybudována velká, čtyřkatrová pila (majitel Collorede de Mannsfeld z Dobříše), zpracovávající dřevo z okolních lesů postižených mniškou roku 1929. Dalším dobře prosperujícím podnikem byla továrna na hospodářské stroje a slévárna. Majitelé Josef a Jan Vraný zaměstnávali 20 dělníků (zanikla roku 1930).

V rámci snah o rozvoj v zemědělství vystavěli si rolníci roku 1919 u nádraží Hospodářské družstvo skladištní. Při statku bratří Mandelíků byla zřízena roku 1924 šlechtitelská stanice obilovin a laboratoř.

Nová pila Oty Zemana u nádraží byla vystavěna a dána do provozu roku 1930 (zrušena roku 1950). V roce 1933 bylo utvořeno rolnické mlékárenské družstvo a tak založena provozovna na zpracování mléka v místě.

Samostatný okres Uhlířské Janovice byl zrušen 1. 9. 1928 a stal se součástí okresu Kutná Hora.

Spolky, které ovlivňovali, případně dosud ovlivňují kulturní život města:

Peněžní ústavy postavili ve městě významné budovy (Okresní hospodářská záložna, čp. 400, filiálka spořitelny města Kolína, čp. 107-108).

Uvádíme úřední období, jméno a příjmení starostů:

VIII. Německá okupace (1939-1945)

Německá okupace si vyžádala značné oběti na životech, nucenou práci, přinesla národnostní útisk i hospodářskou stagnaci. Z Uhlířských Janovic a nejbližšího okolí bylo popraveno, nebo zemřelo v koncentračních táborech 71 občanů (z toho 41 židů). Nebude na škodu ani poletech připomenout si prorocká slova Romaina Rollanda , který k počátku okupace (16. března 1939) napsal:

"Ty pláčeš Praho! Ale ty budeš také plakat, Německo! V budoucnosti budeš prolévat hořké slzy nad včerejším dnem. Budeš proklínat vítěze, kterého nyní oslavuješ. Neboť právě zapsal pod tvé jméno do účetní knihy hrozný dluh, který budeš muset splatit.

… V tento osudový den 15. března 1939 jsi spáchalo zločin: znásilnilo jsi právo, jehož ses dovolávalo, právo národů na sebeurčení; vpadlo jsi do země, abys zotročilo národ, který naprosto nebyl tvé krve a který nikdo nemůže morálně podrobit, neboť tento národ odolal staletí cizího panství a vyšel z něho nepokořen, nepokořitelný… Tento lid znovu povstane k životu.

Spáchaný zločin se obrátí proti tobě. Jednoho dne bude ke tvé zkáze napodoben příklad daný Führerem. A znovu budeš podřízeno nelítostnému zákonu vítězů. Běda tobě, Německo! Jednoho dne se lidstvo spojí, aby vzkřiklo: Proklet budiž člověk, který znovu otevřel brány války!…"

Uvádíme úřední období, jméno a příjmení starostů:

IX. Květen 1945

V revolučních dnech roku 1945 již 4. května Uhlířskojanovičtí úspěšně bojovali u Jindic a v Sázavě nad Sázavou proti okupantům. V revolučních bojích padli Jaroslav Košvanec a Vladimír Ptáček. Rudá armáda Osvobodila Uhlířské Janovice 10. května 1945. Po šesti strastiplných letech byli jsme opět svobodni. Rudé armádě patřil tehdy nejen náš vděk, ale i celé naše srdce.

5. 5. 1945 přejímá správu města Revoluční okresní národní výbor. Uvádíme členy:

První MNV byl ustaven 9. května. Mimo samosprávu zajišťoval především zásobování obyvatelstva i Rudé armády. Jako tlumočník a spojka s velitelstvím Rudé armády plk. Smolkovem osvědčil se Vasil Vít z Nových Nespeřic, rodilý Rus.

Uvádíme členy MNV:

X. Z historie městského muzea

1. Založení muzea (1928)

Muzeum v Uhlířských Janovicích bylo založeno před více než 70ti lety. Dne 28. února 1928 svolala Okresní správní komise ustavující schůzi muzejního sboru. Schůze se zúčastnilo 17 členů, zastupujících 19 korporací. Bylo rozhodnuto zřídit okresní muzeum se sídlem v Uhlířských Janovicích.

Naše okresní muzeum se stalo členem československých muzeí v Praze. Finančně bylo dotováno příspěvky města, peněžními ústavy a příspěvkem ministerstva zemědělství.

Občané, kteří s velkou láskou a pochopením muzeum zakládali, již nežijí, ale připomeňme si jejich jména:

V začátcích muzejní práce bylo nutné soustředit se na shromažďování památek a dokladů o naší minulosti. O sobotách a nedělích navštěvovali členové muzejního sboru okolní vesnice a městečka. Bylo tehdy navštíveno 79 obcí a do roku 1935 získáno 2830 různých muzejních předmětů a 4500 listin. Sbírky byly umístěny v místnostech okresního domu a v letech 1928-1935 uspořádáno 5 výstav.

2. Vědecká práce muzea

V oblasti geologie

Na Uhlířskojanovicku byla a dosud je malá pracovní příležitost. Tkalcovství zaniklo počátkem 20. století, a tak mimo práci v zemědělství byla zde jen řemeslná malovýroba. členové muzejního sboru si vzali za úkol prozkoumat surovinovou základnu nerostů a hlín v kraji. Úkolu tohoto zhostili se doktoři přírodních věd František Pauk a Jaroslav Gothard, kteří pracovali pro místní muzeum v oboru geologie. Shromáždili vzorky hornin a zhotovili geologickou mapu. Průzkum byl proveden v letech 1928-1930. Nálezy, které by měly kutací hodnotu, nebyly však objeveny.

V oblasti archeologie

V režii městského muzea provedl v letech 1937-40 dr. Karel Žebera průzkum neolitických vápencových lomů na Bílém kameni na Sázavě. Nalezeno bylo přes 2000 kusů kamenných nástrojů (lumpů) z období neolitu. Dr. Karel Žebera prováděl výzkum ve spolupráci s Archeologickým ústavem v Praze (dr. J. Böhma, ředitele ústavu a dr. Ivana Borkovského).

Další výzkum byl proveden na katastru obce Mělník. Uvádíme doslovnou citaci posudku z dopisu dr. J. Böhma z roku 1940.

"…Mohyly jsou v lesním katastru č. 14 ve dvou paralelních řadách a na místě, kde se prováděl výzkum, bylo jich 17 zaměřeno. Kromě toho v lese na sever od zmíněné skupiny jsou mohyly roztroušené po celém lesním revíru nedaleko od sebe. Byly prozkoumány tři mohyly, čtvrtá mohyla nebyla dokončena. Dvě z prozkoumaných mohyl měly na povrchu násypu až 40 cm silnou vrstvu žulových kamenů, dvě mohyly vrstvu kamenů neobsahovaly. Pohřby jsou kostrové slovanské a pocházejí asi z doby 8.-9. století. Kostry byly úplně rozpadlé, v jednom případě v mohyle č. 6 byly stopy kostry sotva znatelné tmavším zbarvením půdy. Jeden pohřeb neměl žádné milodary, ve dvou jiných byla nalezena kamenná křesadla, nožík a dřevěné vědérko se železnými obručemi. Největší mohyla (č. 9) je porostlá smrky. Byl odstraněn jen její severní násyp do hloubky 2 m, jižní část byla ponechána neprokopaná a zdá se, že v jižní části mohyly nachází se pohřeb. Objev a prozkoumání slovanských mohyl v Mělníku jsou velmi důležité. Je to první nepopíratelný doklad osídlení Posázaví v době protohistorické."

Uvedené nálezy jsou uloženy v městském muzeu v Uhlířských Janovicích.

3. Žárový hrob- nález z roku 1910

Při kopání základů pro dům čp. 306 (bývalého chudobince) byly nalezeny kamenné nástroje: sekeromlaty a nástroj zvláštního tvaru. Popelnice byla při výkopu rozbita. Nález byl uložen v místní měšťanské škole, později převzat muzeem.

4. Nálezy u obce Bykánec

Po dvě generace nacházeli členové rodu Petráňků (Karel a Alois) na svém poli zvaném Na skalce u obce Bykánec č. kat. 171-172 kamenné nástroje, pazourkové nožíky, ozdoby ze zkamenělin, nádoby z kultury období neolitu a lužické. Na nalezišti se zachovala původní obětní skála. Alois Petránek vyryl do skály nápis: "Lužické pohřebiště". (Zemřel 20. 12. 1963). Pozůstalost po Aloisu Petránkovi darovala jeho sestra Karla Petránková muzeu v Uhlířských Janovicích roku 1965 (vystaveno v oddělení archeologie).

Nálezy z dob historických

5. Hradiště - nález z roku 1907

U lesa Herrensbusch na louce č. kat. 996 byly nalezeny zbytky opevnění v podobě valů z kamene kolem místa, které mělo být chráněné. Zlomky hradištní keramiky zde nalezené je možno datovat do 12.-14. století. Můžeme předpokládat, že tato tvrz nalézající se na katastrálním území Uhlířských Janovic, měla pro obec ve 12. století důležitý historický význam. Nálezy hradišť dokumentují existenci vladyckých rodů při vzniku osady. Josef Ledr se mýlil, když zařadil uvedený nález do nálezů pravěkých. Exponáty byly původně umístěny v místní měšťanské škole, později převzaty muzeem.

6. Poklad na Chlumě

Dne 1. července 1931 při dobývání hlíny na pozemku č. kat. 1001 za stodolami čp. 2 a čp. 5 přímo pod oranicí byl nalezena ničím nechráněná litrová nádobka, přikrytá vypuklou pokličkou. V nádobce bylo ukryto 449 mincí z let 1556-1662. Místní muzejní sbor od obce Chlum nález odkoupil. (Vědecky zpracovala dr. Em. Nohejlová - Prátová. Svého času vystaveno v Národním muzeu v Praze.)

7. Nález pražských grošů

Dne 16. března 1935 objevil lesní dělník A. Malkovský z Kolína na pozemku lesní správy v Kácově (č. kat. 311 - Zderadiny) nádobku ze šedohnědé hlíny s 69 pražskými groši ze 14. století. (Nález vědecky zpracovala dr. M. Nohejlová - Prátová.)

8. Zaniklé rybníky

Při budování koupaliště na Čejkovkách roku 1932 byl na pozemku č. kat. 722-708 nalezen čep ze zaniklého rybníka.

Při stavbě rybníku "Nový" na Čejkovkách roku 1961-65 objevena na pozemku č. kat. 707-708 dřevěná výpust a potrubí. Jde o hradlový rybník pravděpodobně ze 17. století. Výpusť i potrubí z borovicového dřeva jsou umístěny v místním muzeu.

9. Muzejní a historický odbor OB

Městské muzeum založené roku 1928, patřilo v letech 1951-63 k institucím opomíjeným a mnozí občané, poněvadž nabyli informováni o množství práce a nákladů, které byly již během uplynulých let pro uchování historických muzejních exponátů vynaloženy, zastávali názor, že muzeum by mělo být likvidováno.

Rada MNV ve svém usnesení ze dne 12. září 1951 čl. 463/a odebrala muzeu původní místnosti a exponáty i dokumenty byly uskladněny v depozitáři na místní římskokatolické faře. Původní místnosti byly použity pro školu. A tak řadu let ležely exponáty v bednách a zdálo se, že místní muzeum je určeno k zániku. Muzejní archiv byl podle zákona 54/59 Sb. předán Okresnímu archivu v Kutné Hoře.

Avšak v krajském deníku "Svoboda" objevuje se několik článků, burcujících občany k zamyšlení nad osudem muzejních památek. ONV - odbor školství a kultury v zastoupení pracovníka ONV (odbor kultury) J. Kouby a místní občan dr. Jan Nováček projevují snahu nalézt pro muzeum náhradní místnosti. Tyto místnosti se našly v budově bývalého okresního soudu. Prostory dřívější věznice byly adaptovány v rámci obecního rozpočtu a práce byly skončeny roku 1960.

Částečnou instalaci muzejních sbírek v nových místnostech provedlo oblastní muzeum v Kutné Hoře, ale nebyla zde instituce, které by byla péče o sbírky svěřena. Teprve v roce 1963 dr. Jan Nováček a Alois Dobíhal zakládají muzejní a historický odbor Osvětové besedy v Uhlířských Janovicích a přebírají péči o muzeum a sbírky. (Odbor má 46 členů - předseda PhDr. Marie Drbalová, místopředseda MVDr. Antonín Roštík.) Program odboru je v členské legitimaci uveden takto:

  1. Doplňovat muzejní sbírky a šířit mezi občany zájem o ně.
  2. Vytvořit - jako zvláštní část kulturního pokladu - obrazovou galerii s výtvarnými náměty od minulosti až po dnešní dobu.
  3. Zachovat v muzejních památkách místní obraz materiálního a kulturního života naší socialistické vlasti.

Pro úpravu a instalaci muzejních sbírek získal muzejní odbor zkušeného poradce Václava Janečka, který sbírkám věnuje nevšední péči. Naše regionální muzeum mělo by mít ve vlastivědném programu dva odbory: přírodovědný a historický, oba s řadou oddělení. Dosud byla instalována tato oddělení: geologické, archeologické, řemesla, zbraně, folklór - lidové umění, zemědělské, numismatické, malá obrazová galerie (zal. roku 1965). Pro výstavní činnost byla upravena výstavní síň, ve které je každého roku pořádáno několik výstav.

Pro odbor historický plánuje MNV přidělit suchou archivní místnost v I. poschodí a tak trvale zajistit uskladnění vzácných tisků i jiných archivních památek.

10. Občané, spolupracujte s námi!

Veškeré památky našeho kraje je třeba zachovat. Máme zájem o zajímavosti geologické, archeologické, herbáře místní květeny, preparované sbírky brouků, motýlů, ptáků i plazů, exponáty lidového umění, bytového zařízení (lidový svéráz) i zemědělského nářadí.

Dále do muzejního archivu převezmeme staré fotografie i soukromé dokumenty, týkající se našich občanů. Zajímavá svědectví a vzpomínky občanů natočíme na magnetofonové pásky. Zájemci se mohou přihlásit v muzeu v neděli a ve středu, v zimním období, kdy je muzeum zavřeno, u funkcionářů odboru muzejního a historického OB v Uhlířských Janovicích.

Městské muzeum má četné exponáty, které svým uspořádáním podávají obraz vývoje města a okolí. Usilujeme o to, aby každý občan i turista byl s obsahem muzea seznámen.

Obracíme se s výzvou ke spolupráci na všechny občany, kteří mohou jakýmkoliv způsobem naše sbírky obohatit.

Děkujeme vám!

XI. Poválečný rozvoj města (1945-68)

1. Stagnace okupačních let pominula,

město roste před očima občanů novým tempem. Občanskou pomocí (zbourání starých domků čp. 131, 132, 133, 134) vytvořili janovičtí občané podmínky pro stavbu nové základní školy (postavena v letech 1961-63 nákladem 4 331 000,- Kč), brigádnickou prací postavili školku pro děti. Zdravotní péče byla soustředěna (od roku 1953) do budovy bývalé kolínské spořitelny. Provádí se generální úprava budov (čp. 107-108) pro OÚNZ Kutná Hora - zdravotní středisko Uhlířské Janovice a postupně bude v budovách soustředěna veškerá zdravotní péče (poliklinika).

1. 9. 1953 byla zřízena jedenáctiletá střední škola (od roku 1962 střední všeobecně vzdělávací škola). Kino ze sokolovny přemístěno do bývalého hotelu "Uhlíř", provedeny úpravy budovy a zařízení (1954-55).

Uvádíme spolky, které mají širší společenský význam i mimo rámec spolkové činnosti:

V minulosti byly Uhlířské Janovice chráněny ze severní strany lesem "Dubina". Obnovení zaniklého lesíka by příznivě ovlivnilo povětrnostní podmínky města.

2. Samospráva v letech 1945-69 a perspektivní plány

Město Uhlířské Janovice v roce 1969 má 2282 obyvatel (v roce 2000 3074 - pozn.), 551 a dalších 20 domů je rozestavěno. Katastrální výměra obce činí 886 ha zemědělské půdy, na níž hospodaří státní statek n. p. (národní podnik) se sídlem v obci. Celková výměra Státního statku (zahrnující část katastru sousedních obcí) je v současné době 3571 ha, z toho je 2689 ha orné půdy.

Budoucí uspořádání samosprávy města je podloženo návrhem na sloučení národních výborů těchto obcí:

Směrný územní plán města byl vypracován Krajským projektovým ústavem pro výstavbu měst a vesnic v Praze a schválen ONV 7. 8. 1964. Podle tohoto plánu se výstavba města soustřeďuje směrem severním a severovýchodním.

Samosprávu města v příštích letech čeká velký úkol - vybudování městského vodovodu a kanalizace. Odbor vodního hospodářství ONV v Kutné Hoře navrhuje pro místní vodovod dvě různé řešení. Uhlířské Janovice se mohou připojit na vodovod z okresního města Kutné Hory, kde se staví přehrada na říčce Vrchlici, nebo použít dosavadních jímacích prací na Kochánově, prameniště "Podmoky", a rozšířit je na potřebnou kapacitu. Věřme, že se řešení najde, neboť vodovod je jedním z faktorů. který může ovlivnit budování lehkého průmyslu v místě.

Další úkoly jsou:dokončení práce na veřejném osvětlení, úprava komunikací, radnice, realizace plánu na výstavby kulturního domu z roku 1964. MNV hodlá též působit na majitele domů v hlavních ulicích a na náměstí, aby věnovali větší péči úpravám fasád svých domů a tak přispěli k zvelebení města.

V roce 1953 byla v Uhlířských Janovicích zřízena jedenáctiletá střední škola, která byla v roce 1962 zrušena. V Uhlířských Janovicích byly ponechány tři elokované třídy střední všeobecně vzdělávací školy v Kutné Hoře a v roce 1970 předpokládá se jejich zrušení.

Uvádíme úřední období, jméno a příjmení předsedů MNV:

Pracovat dobře a svědomitě v samosprávě města je nejen odpovědný úkol politický, ale také hospodářský. Rozvoj města, jeho vzhled, dostatek vhodných pracovních příležitostí dotýká se a je záležitostí všech občanů. Je proto na nás, abychom schopným lidem, kterým dáváme důvěru vést správu obce, poskytovali všestrannou podporu, kdykoliv toho potřebují. Pak heslo "Za krásu našeho domova" přestane být frází a stane se skutečností.

XII. Podniky a zařízení ve městě od roku 1945 do roku 1969

Nákladem 7,5 mil Kč byla vybudována v letech 1953-55 nová Strojní a traktorová stanice (zal. roku 1949). Mnoho lidí zde našlo nová zaměstnání. MNV a STS řešily bytovou tíseň výstavbou šesti obytných domů (1955-59)

Nová živočišná farma Státních statků u nádraží je předzvěstí pokrokové techniky v zemědělství. Okresní veterinární ošetřovna s operačním sálem, vybudovaná v letech 1954-58, dává všechny předpoklady k prevenci a léčení hospodářských zvířat. Pro stabilizaci pracovních míst v zemědělství postavila správa Státního statku v letech 1960-68 šestnáct bytových jednotek i novou administrativní budovu ředitelství. Dalších dvanáct bytových jednotek je rozestavěno. Byty budou vytápěny ústředně, parovodem z místního lihovaru.

Pražské cihelny n. p. mají v těsném sousedství města v obci Chmeliště dva závody. V závodě 1 byla v roce 1964 zahájena výroba keramických panelů a v roce 1966 započato s výstavbou velké výrobní haly s výrobními plošinami na válečkové dráze, s dvěma sušícími tunely. Panely ze Chmeliště se již osvědčily na stavbách sídlišť s výškovými domy o 13 podlažích v Kolíně, v Kutné Hoře, při výstavbě ČKD v Praze, Poštovních tiskáren v Praze i výškových domů v blízké Sázavě. Závod 2 vyrábí duté cihly a trubky.

XIII. Období 1968-2000

Tato doba již není v publikaci, z které dosud čerpal tento text zachycena. Mohu zde pouze popsat svůj subjektivní pohled na toto období. Navíc jsem (vzhledem ke svému věku) zažil jen jeho část. Z Uhlířských Janovic se stalo typické české ospalé maloměstečko se všemi klady i zápory. Mnoho mladých lidí odešlo, především za prací, do měst. Stejně jako ve většině měst podobné velikosti si zde lidé "vidí do talíře". Na druhou stranu si zde jsou lidé přeci jen podstatně blíže a potkáváte zde mnoho známých, kdykoliv jdete městem. Jedna hodnota navíc zůstala zachována a to je krásná příroda. Přestože zde, především v posledních několika letech, bylo vykáceno značné množství lesních porostů, stále jsou Janovice "bránou do Posázaví" a místem, kde "začínají lesy". Přejme sobě i těm druhým, aby toto zůstalo zachováno i pro další generace. Tomu bych rád napomohl i těmito WWW stránkami, protože se domnívám, že městečko typu Janovice je přímo ideální pro podnikání v oblasti internetu. Je blízko Prahy, může nabídnout mnohé turistům - historické památky, přírodu, čisté životní prostředí. A internet tomu všemu může dodat možnost ekologického podnikání, odstraní nutnost cestovat denně za prací. Věřím, že je jen otázkou času, než toto pochopí i podnikatelé a veřejní činitelé.

Je bohužel v naší zemi zvykem, že každý přemýšlí, co se mu vyplatí v tomto okamžiku a není ochoten nic riskovat. I já se musím přiznat, že jsem ještě před čtyřmi lety byl pesimistou v oblasti prodeje přes internet a podobně jako odborná veřejnost jsem očekával, že toto se bude týkat především drobné elektroniky, knih, CD, videokazet a ostatního drobného zboží. Zpráva v MF Dnes (nepamatuji si přesné datum), kteá uváděla, že i v naší konzervativní zemi se obrat internetovového obchodu s bílou elektronikou (ledničky, pračky, domácí spotřebiče) pohybuje kolem 20 % celkových tržeb, mě velmi mile překvapila. Vždyť kdo by před pěti lety věřil, že ve Velké Británii bude velmi úspěšný prodej automobilů přes internet. Je bohužel stále pravdou, že střední a drobní podnikatelé si neuvědomují možnosti internetu. (Sypu si popel na hlavu jako člověk kolem internetu se pohybující, že se nám nedaří přesvědčit tyto lidi.) V dnešní době již náklady na zřízení internetových prezentací a obchodů klesly na rozumnou úroveň a tak největší překážkou zůstává nedůvěra a neznalost možností.

Na tomto místě tedy mohu apelovat na drobné podnikatele z regionu Uhlířskojanovicka a nabídnout jim možnost spolupráce. Na těchto stránkách může být vaše prezentace, reklama a pokud bude zájem i internetový obchod.

XIV. Závěrem

K založení obce, později města, dalo podnět soustředění řemeslných oborů i rozvoj zemědělství. Historie nás seznamuje především s uhlíři, hrnčíři a tkalci, jejichž živnosti v 19. století zanikly hospodářským rozvojem velkého průmyslu. Tato řemesla zajišťovala část obživy bezzemků ve městě i okolních obcích.

Se zánikem těchto řemesel v 19. století, začal odchod mladých generací z Ulířskojanovicka, a to jednak do Vídně, jednak do Spojených států severoamerických. Bylo běžné, že z deseti dětí z rodiny devět odjíždělo do ciziny. Někteří vystěhovalci však ani v cizině na své rodné město nezapomněli. Uvádíme Jana Hrbka, který založil roku 1934 nadaci (Kč 20 000) na udržování Tyršových sadů a další nadaci roku 1938 (Kč 100 000), uloženou v členských podílech Občanské záložny. (Jan Hrbek se narodil 26. 9. 1863 - zemřel 24. 5. 1943 v Cedar Rapids USA.)

Vznikající průmysl roku 1918 po první světové válce (slévárna, strojírny, pila) počal stagnovat v letech hospodářské krize 1929-1931, až konečně zanikl. A tak rok 1945 a 1948 po druhé světové válce zastihl městečko nepřipravené na bouřlivý hospodářský rozvoj, kterým naše vlast žila. Uvědomíme-li si, že Žandovský kopec (Březina, lidově Žanďák) dosahuje nadmořské výšky 555 m (bod náměstí 427), jsou i podmínky v zemědělském podnikání obtížné ve srovnání s podmínkami v nížinách polabských a přicházíme k závěru, že v budoucnosti bude značnou část obživy obyvatelstva na Uhlířskojanovicku zajišťovat průmysl.

Socializace v naší oblasti přinesla zánik pestré škály řemesel, mlýnů i vznikajících soukromých malých podniků (výroby sodovek, likérů, kinopřístrojů, bednárny, pily i cihelen v Blátě a Mirošovicích). Odchod mladé generace z města a okolních obcí do průmyslových měst byl urychlen zprůmyslněním zemědělské práce.

Zvrat v této situaci nastává až v roce 1955, kdy vznikající provozovny národních podniků, družstev a komunálních služeb z části zajišťují zaměstnání obyvatelstva. Velkým kladem pro místní obyvatelstvo je zřízení přímých autobusových spojů s průmyslovými městy Kolín, Kutná Hora, a Sázava. Doprava do zaměstnání trvá pouhých 30 minut.

V letní době je Uhlířskojanovicko rájem houbařů. Pobyt v letních měsících zpříjemňuje místní koupaliště, do něhož přitéká voda z kochánovských lesů. Nynější velký rozvoj bytové výstavby ve městě dává tušit, že město si udrží svou přitažlivost i do budoucích let. Pražské cihelny závod Chmeliště umožňují výrobou keramických panelů osvědčenou a levnou výstavbu jak rodinných domků, tak výškových domů pro družstevní a podnikovou výstavbu.

Bohatá a malebná příroda, lesy, rybníky, čistý vzduch , to je velké bohatství tohoto kraje. Prosíme všechny turisty, kteří na Uhlířskojanovicko zavítají, aby se stali ochránci přírody, a tak i našimi přáteli.

Text dává jen stručnou informaci o historii města. Váš hlubší zájem uspokojí návštěva městského muzea a malé obrazové galerie.