O historii starobylých kolínských zvonů

Minulost zvonů hlaholících od středověku nad Kolínem je pohnutá a mnohdy zahalená tajemstvím či nedostatkem informací. Po mnoha z nich zůstala do dnešních dnů už jen | jejich jména. Nejstarší zvony visely v chrámu sv. Bartoloměje. Na jeho severní věži se nacházely Ptáček, Mniešek a dva menší zvony z dílny Tomáše Klabala. Jižní věž se pyšnila největším a nejslavnějším kolínským zvonem jménem Vužan /někdy zvaný i Vůžan, Bůžan nebo Vožan/. Ten dostal jméno podle paní Ossiany /Vožany/, která ho nechala v roce 1442 (nebo 1449) ulít. Podle legendy vhodila do tavícího se kovu několik hrstí stříbrných mincí, prý aby krásně zněl. Stříbrnými penízi byl pak zvon ozdoben i na povrchu a jeho široký dolní okraj krášlila zlatá obruč. Patřil proto ke chloubě města a zvonilo se s ním jen při slavnostních příležitostech, o svátcích nebo slavných (a dobře placených) pohřbech. Byl také přísně střežen a jakékoliv porušení kázně se přísně trestalo, jak o tom svědčí následující dva příklady.

30. května roku 1533 hledali hlásný s trubačem na dřevěném mostě, který spojoval obě chrámové věže, s hořící loučí štrachající myš. Nešťastnou náhodou přitom zapálili střechu. Požár se podařilo uhasit, ale protože ohrozili drahocenného Vužana, oba na to doplatili. Hlásný byl přetržen ještě při výslechu a strážného vzápětí sťali. O sto let později, v roce 1625, byl do šatlavy poslán trubač, který na věži bydlel, ajak praví kronika: "K sobě děvky na věž vábil a tamjí k tanci hrál, nemaje pro vzácný klenot Vůžan nikoho pouštěti". Všechny chrámové zvony byly od 15. století až do roku 1756 otočeny srdcem vzhůru a zvonilo se na ně "po husitsku s vysokým točením", tj. šlapáním.

Katastrofou pro zvony na Bartoloměji i přilehlou zvonici, kam byla většina z nich po roce 1504 přenesena, se stal obrovský požár, který 24.7.1796 proměnil polovinu města v prach a popel. V jeho ničivém žáru našly všechny zkázu. Vužan, který dosud visel na jižní věži, se zřítil dolů a roztříštil. Z jeho kousků, které po požáru sebrali z popela, si nechali někteří měšťané zhotovit stříbrné přezky ke střevícům. Ze zbytků Vužanu byl odlit nový zvon jménem Bartoloměj. Ze zbytků ostatních pak zvony Jan Křtitel, Jan Pavel, Florián a Ježíš. Všechny byly zavěšeny v roce 1797 a zvonily Kolínu ku prospěchu i potěše celých sto dvacet let až do první světové války, na jejímž konci v roce 1917 byla řada z nich zrekvírována a zničena. Tři velké zvony byly rovnou shozeny z věže, rozbity a odvezeny do zbrojovek, aby se změnily v děla.

O deset let později, díky prvorepublikovému nadšení obyvatelstva, byly v českobudějovické zvonařské firmě Rudolfa Pernera ulity nové zvony, které přejaly jména ztraceného Bartoloměje a Floriána. V roce 1942 bylo Němci zabaveno ve městě deset zvonů, mezi nimiž byly i historicky cenné kusy ze 16. století Václav a Prokop a také mladší Bartoloměj a Maria. Zpět se do Kolína vrátily jen čtyři. Ostatní zmizely buďv německých zbrojovkách, nebo našly svůj konec na některém sběrném skladišti (tzv. hřbitově zvonů).

Zpravodaj Města Kolína