Město má jméno podle zlatonosného jílu

Jednu z nejstarších písemných zpráv o okolí našeho hlavního města představují poznámky arabského geografa AI Masudiho, který zemřel v Egyptě roku 956. V jeho zápiscích se píše o slovanské říši, jejímž centrem je al Firag a které vládne král Vandžslaf. Dále AI Masudi píše, že město al Firag je prý velmi bohaté, poněvadž má nejen úrodná pole a silnou vojenskou moc, ale také "zlatou báni". Není pochyb o tom, že tento cenný historický pramen hovoří o českém knížectví, Praze a knížeti Václavovi. Není již zcela jisté, co bylo míněno onou "zlatou bání". Jelikož je však tato "zlatá báně" dávána do přímé souvislosti s Prahou a nacházela se tudíž zřejmě v její těsné blízkosti, můžeme se domnívat, že tímto vznosným pojmenováním byla míněna bohatá naleziště zlata v okolí dnešního městečka Jílového dvacet kilometrů jižně od Prahy.

Zda tomu bylo skutečně tak, dnes již asi s naprostou jistotou nezjistíme, protože určitější zprávy o Jílovém a jeho zlatě pocházejí až z doby značně pozdější. Jisté aleje, že ve zlatonosných vodách nedaleké řeky Sázavy a v okolních potocích se zlato rýžovalo skutečně odpradávna, zřejmě již od keltských dob, tedy zhruba od počátku našeho letopočtu. Víme i to, že dvůr knížete Václava byl bohatý na stříbro i zlato. Odkud se sem zlato dostávalo, přesně nevíme, je ale pravděpodobné, že pocházelo právě ze zlatonosné oblasti kolem dnešního Jílového.

První písemná zpráva o Jílovém pochází až z první poloviny třináctého století (1235 - Gylowy). V této době se od rýžování zlata začínalo přecházet k dolování, neboť se zjistilo, že země skrývá dosud netušená bohatství a zásoby zlata jsou zde velmi bohaté. Určitou souvislost se zlatem má i jméno dnešního městečka. Jak ale vysvítá ze starších dokladů, jméno mělo původně podobu mužského rodu Jílový a označovalo nejprve vrch, na jehož úpatí se vypíralo zlato ze zlatonosného jílu. Základem jména je tedy slovo jíl, které označuje mazlavou půdu. Zlatonosný jíl dal vznik i některým dalším jménům, například názvu obce Jíloviště nedaleko Zbraslavi, v jejímž okolí se dříve rovněž těžilo zlato. Slavným jílovským dolům se však nedaleké Jíloviště nemohlo nikdy vyrovnat. Největšího rozmachu dosáhla těžba zlata v Jílovém za vlády Lucemburků. Obdobím, které bylo naopak pro doly téměř zničující, bylo sedmnácté století poznamenané.třicetiletou válkou.

Historické prameny hovoří o mnoha dolech, jejichž názvy jsou často poetické, některé znějí dokonce až pohádkově. Nacházely se zde například doly Beránek, Kocour, Holoubek nebo Netopýr, ale také Žalář a Rozkoš. Nechyběly zde ani Zlatý pohár, Zlatý koflík, Zlatý kozel, Zlatá růže nebo Štědrá ruka Páně. Méně výnosné doly nesly naopak jména jako Pěthaléř, Patnácthaléř nebo Chudoba.

Pavel Štěpán - MF Dnes
BOHATSTVÍ POMINULO
BOHATSTVÍ POMINULO. Ulice dnešního Jílového už ničím nepřipomínají, že se zde kdysi hojné vyskytovalo zlato. HLINĚNÁ RESTAURACE
HLINĚNÁ RESTAURACE. Přestože už není zlatonosná, architekti znovu objevují jílovitou hlínu jako stavební materiál s vynikajícími vlastnostmi.