O kolínských Krčinech a rožmberském rybníkáři

Mezi nejznámější kolínské rodáky patří muzikant, mim a básník. Trochu stranou zůstává postava z učebnic historie slavného rožmberského regenta Jakuba Krčina z Jelčan, jehož životní dráha započala právě zde.

Se jménem Krčinu se v městských listinách setkáme poprvé v roce 1494, kdy děd slavného rybníkáře, také Jakub, byl s dalšími šesti kolínskými měšťany pokutován za hru v kostky. Tento vážený muž, pocházející z rozvětveného vladyckého rodu Krčinu z Jelčan u Zásmuk, v Kolíně vyženil výstavný dům na náměstí (dnes čp. 8 - bývalé muzeum) a později i dvorec na Pražském předměstí (u dnešní pošty). Jeho potomci k rodovému majetku připojili i dvorec v Polepech a domy Na Hradbách a v Zámecké ulici (kde stojí Městský společenský dům). A zde se 18. července r. 1535 narodil Krčínův vnuk, nesoucí rodové jméno Jakub.

Své první vědomosti nabral malý Jakub v městské škole ve dvoře chrámu sv. Bartoloměje, ale víc o jeho dětství nevíme. Službu začal v jednadvaceti letech u pana Viléma Trčky z Lípy, ale už roku 1561 ho přijal do svých služeb jihočeský magnát Vilém z Rožmberka. Ten z něho učinil purkrabího na svém zámku v Krumlově. A od té chvíle začala cesta svědomitého úředníka a dravého správce Krčina strmě stoupat. Za své služby, během nichž nejen udržel, ale i rozmnožil výnosy z panských statků, byl roku 1569 jmenován regentem rožmberských panství, tedy nejvyšším správcem podřízeným jen samotnému vladaři.

Během této doby se už také stačil "výhodně" oženit. Jako nepříliš majetný si vzal za manželku bohatou vdovu, která mu přinesla věnem značné jmění. Ale jak sám poznamenal ve veršovaném životopise, "pojal sobě bábu za ženu, za své služby nebohý jma tu odměnu". A to prý byl slavný regent znám svým "rozkošnictvím", tedy příchylností ke kráse slabého pohlaví.

Nicméně ženin majetek dál rozmnožoval půjčováním - k prvním dlužníkům patřil i sám Vilém z Rožmberka, s nímž vyměnil dvorec Nový Leptáč (Vilémem přestavěný na zámek Kratochvíli) za panství Sedlčany. Tam začal v Křepenicích budovat svou vlastní šlechtickou rezidenci - Nový Hrádek Krčínov. A změnil jméno na Jakub Krčin z Jelčan a Sedlčan. V jeho erbu se objevila vedle rodového zeleného papouška i zlatá štika se zlatým kaprem.

Nejznámějším Krčmovým dílem zůstaly rybníky, které budoval po celých jižních Čechách a mezi nimiž hrají prim třeboňské - Rožmberk a Svět. Maje za cíl rozmnožit rožmberské hospodářství - neváhal Krčin jít cestou nekompromisních zákazů a příkazů podtržených hrdelními tresty. To mu sice přineslo uznání vladaře ale také nenávist poddaných.

Na Kolínsko se Krčin vracíval i v pozdějším věku. Až do roku 1595 tu vlastnil dvůr Polepy, a v devadesátých letech pro město zřídil vodovod, který vedl samospádem vodu od Štítar.

Posledních patnáct let svého života strávil Krčin mimo službu na svém Hrádku v Křepenicích u Sedlčan se svou druhou o třicet let mladší ženou Kateřinou. Spokojeně tu rozmnožoval svůj majetek, ale sedlčanským příliš k srdci nepřirostl. Dlouho se tu totiž slovo "krčin" používalo jako označení pro lakomce, skrblíka a lstivého člověka.

Ačkoliv do konce života toužil po synovi, zanechal jen pět dcer, které se po jeho smrti roku 1604 ztratily i se svými rodinami v chaosu třicetileté války.

Krčínův rod tak zmizel navěky, ale jeho vodní dílo zůstává živé dodnes. Stačí jen zajet na Třeboňsko. A snad i proto by Kolínští měli být na svého rodáka hrdi. Ostatně jedním z jeho životních hesel bylo "Co činíš, moudře konej, a pamatuj na konec."

O Krčínovi se vypráví řada příběhů, které mu příliš nelichotí. K jejich vzniku přispěla i existence alchymistické kuchyně na Novém Hrádku Krčínově, kde se věnoval okultním vědám, což vedlo k legendám o jeho spolcích s ďáblem. A toto je nejznámější z nich.

Vyprávění čtvrté: O čertovském díle a Krčínově čertovině

Krčin chtěl mít u Sedlčan krásný pevný zámek, kde by mohl uložit své nezměrné bohatství. A protože lidskou silou nebylo možno takové dílo vykonat, upsal svou duši ďáblu. Podmínkou bylo, že satanáš zámek postaví během dvou nocí. Pekelník souhlasil a dal se do díla. S půlnocí se strhla taková vichřice, jakou nikdo v okolí nepamatoval. To satanáši z celého pekla pracovali jako diví. Když se ráno rozednilo, hleděli venkované na zpola postavený zámek, který přes noc vyrostl v jejich sousedství. A Krčínovi začal rychle vysychat pramen jeho příslovečného humoru. Rozhodl se tedy, že čerta přelstí. Večer skryl v křovinách nedaleko staveniště cvičeného kohouta a čekal na spásné ráno.

O půlnoci se pustili pekelníci opět do díla, až vítr skučel a hrom burácel. Jak noci ubývalo a zámecký areál rostl, zvětšovaly se Krčínovy pochybnosti o správnosti volby posla spásy.

Bylo nad ránem a čerti právě dokončovali hradní příkop, když se kohout konečně rozhoupal a zakokrhal. Pekelníci se rozprchli, jako když do nich střelí, a své dílo nechali nedokončené. Ďábelská sázka propadla a spokojený Krčin poté, co dokončil za rarachy jejich dílo, se nastěhoval do svého "po Tak dnes vypadá slavná regentova vodní tvrz nový hrádek Krčínov. čertech dobrého" hrádku, kde žil s rodinou až do smrti.

Krčíny
text Martin Drahovzal