Jan zvaný Žehrovský

Město Kolín vypíná své hradby nad Labem už osmé století, a není proto divu, že jeho branami prošla dlouhá řada lidí, kteří se výrazně zapsali do dějin. Někteří z jeho bran vyšli, aby dobyli svět, jiní sem přišli dožít své poslední dny. Takovým byl i slavný šlechtic z rodu Kolovratů, Jan zvaný Žehrovský, který pět dlouhých století odpočívá ve zdejším chrámu sv. Bartoloměje.

O diplomatickém poselstvu krále Jiřího z Poděbrad

V polovině 15. století vyslal husitský král Jiří z Poděbrad mírové poselstvo k západoevropským panovníkům, aby je přesvědčil o tom, že by se měli spojit a vytvořit jednotný pakt proti společnému nepříteli, kterým byli kromě jiných stále Turci. Poselstvo, které vyrazilo z Čech až na konec světa /jak to popsal člen výpravy Václav Šašek z Bířkova a zdramatizoval Alois Jirásek/, vedl Jiříkův švagr Lev z Rožmitálu a s ním putoval výkvět české šlechty, mužové zběhlí v politice, diplomacii i rytířském boji. Vedle proklamovaného mírotvorného cíle měli členové poselstva i jiný úkol - pozvednout zahraniční mínění o Čechách jako zemi kacířů a Češích jako hrubých sedlácích s cepy a písní na rtech. Evropa se totiž ani po třiceti letech nemohla vzpamatovat z opakovaných debaklů, které jejím křížovým výpravám udělovali čeští husité. A Jiří z Poděbrad, ač kališník a zastánce husitských myšlenek, nechtěl, aby toto mínění českému království zůstalo. Poselstvo se vrátilo po dvou letech s prázdnou. Ačkoliv vehementně agitovalo u králů Francie, Anglie, Španělska i Portugalska, evropští panovníci nebyli příliš nakloněni velké koalici, která měla nesporné výhody, ale také přinášela i jednu nevýhodu - spolupráci "s těmi druhými". Přesto emisaři splnili alespoň druhý nevyslovený úkol - na statečnost českých rytířů i jejich dvornost a diplomacii se vzpomínalo na panovnických dvorech ještě dlouhá léta. Velkou zásluhu na tom měl i Jan Kolovrat Žehrovský.

Vyprávění šesté: O statečném rytíři ze Žebrová a lámání dřevců na dvoře brabantském

Na své diplomatické cestě dorazilo české poselstvo roku 1465 i do země Brabantské. Jeho členům předcházela pověst udatných rytířů, kteří rádi předvádějí své schopnosti na kolbištích. Vévoda Filip Dobrý uspořádal proto se svým synem Karlem Smělým na jejich počest v Bruselu, hlavním městě země, velkolepý turnaj. V něm udivoval svou silou Jan Kolovrat Žehrovský, který v zápase třikrát povalil na zem nejsilnějšího burgundského reka, až si začali lidé myslet, že vládne kouzelnou mocí.

Po zápasech přišla na řadu oblíbená disciplína - turnaje. Ale ani v nich nedostali burgundští rytíři příliš šancí. První dva skolil ze sedla Lev z Rožmitálu, další tři pan Žehrovský. A povzbuzeni aplausem publika a nadějnými úsměvy krásných dam, rozhodli se oba rekové předvést, jak se v Čechách opravdu zápasí. I vsedli na koně a rozjeli se proti sobě. Náraz byl tak silný, že dřevce obou mužů se rozlétly na všechny strany, ale oni sami seděli dál pevně na svých koních. Vévoda Filip si prý dal přinést zbraně i zbroj pana Žehrovského a dlouho je prohlížel a potěžkával. Nakonec prý pravil: "Vaše zbraně, pánové, by jiným národům byly těžké a nepříhodné. Ano, mám za to, že by to bylo nejtěžším trestem pro zločince, kdyby se měl s vámi potýkat v tomto brnění a vašimi zbraněmi, jimiž tak lehce vládnete." Rytíř Kolovrat pak znovu vyzval přítomné pány, aby s ním zlomili ještě jeden dřevec ku cti přítomných dam, ale nikdo se nepřihlásil. A tak udatný rek prý napřáhl své kopí a tryskem se rozjel proti tribuně a všichni diváci na ní hrůzou vykřikli. Pak v plném trysku vrazil dřevec do zdi, až praskl. Jeho kůň prý jen trochu poklesl na zadní a pán ze Žehrova zůstal sedět pevně v sedle.

Po tomto skvělém činu zněly Bruselem dlouho bubny a fanfáry a jeho obyvatelé jásali a do nebes vychvalovali sílu a udatnost Čechů. Vévoda Filip udělil poselstvu řád zlatého rouna a v jeho zemi si lidé po léta vyprávěli o podivuhodné návštěvě z Českého království. A v Bruselu si ukazovali hlubokou díru, kterou do kamenné zdi svým dřevcem vyryl Jan Kolovrat Žehrovský.

Hrdina Jiříkova poselstva nalezl svůj věčný odpočinek o osm let později pod klenbou chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně. Jeho hrob byl v kapli, která se jmenuje Sladovnická, nebo také Kolovratská a nachází se v levé části kostela. Tam je také na jednom z pilířů umístěn jeho náhrobní kámen s vytesanou rytířskou přilbou a latinským nápisem, který říká: "Léta vtělení páně 1473 na den sv.Vavřince zemřel urozený pán Jan z Kolovratu, Žehrovský zvaný, a tuto odpočívá".

text a foto Martin Drahovzal
Křtitelnice
Foto 1: Nad hrobem Jana Žehrovského dnes stojí cínová křtitelnice, pocházející z dílny Ondřeje Ptáčka.
Kolovratská kaple
Foto 2: Kolovratská kaple v níž odpočívá Jan Žehrovský se nachází na levé straně věnce kaplí, který vytvořil jeden ze stavitelů chrámu P. Parléř.