Osudy poustevníků na Vysoké

Na vrcholu kopce Vysoká, nedaleko Kutné Hory stával ještě na počátku 19. století klášter s kaplí zasvěcenou sv. Janu Křtiteli. V roce 1698 jej založil hrabě František Antonín Špork a to z důvodů poněkud kuriózních: když v roce 1695 pobýval v lázních Karlovy Vary, vyhrál při jakési příležitosti na šaškem kurfiřtovi Friedrichu Augustovi sázku. Nešlo o částku malou -1400 dukátů. Hrabě Špork peníze přijal - jak jinak, ale zároveň přislíbil vystavět za takto získaný peníz na svém panství, přesněji na onom vrchu Vysoká, klášter s kaplí a osídlit jej třemi poustevníky. Od slov nebylo daleko k činu. Zakládací listina byla sepsána 8. března 1698 a záhy bylo započato se stavbou.

Půdorys kláštera tvořil čtverec s polokruhovými výstupky. Střed stavby byla vlastní kaple s dřevěnou klenbou, zasahující až do střechy. V prvním patře byla římsovitá pavlač, z níž vcházeli poustevníci do svých cel. V přízemí pod jejich příbytky byla kuchyně, komory a pod nimi sklepy. Celému objektu dominovala věž se čtyřmi okny, vedoucími do všech světových stran.

Jako obyvatelé kláštera -poustevníci, byli povoláni tři mniši řádu Augustiniánů z kláštera v Lysé nad Labem. O jejich tělesné blaho se hrabě Špork staral vskutku velkoryse, aniž by při tom zapomněl na poslání duchovní. V již zmíněné zakládací listině jsou práva i povinnosti poustevníků definována s precizností téměř byrokratickou:

"Ve jménu Nejsvětější Trojice Boži, Otce, Syna i Ducha Svatého, Amen. Vědomo a známo budiž každému, že jsem na svém dědičném panství, na tak zvaném vrchu Vysoká, aneb Belvedere pro tři sestárlé a dobře zachovalé poustevníky, kteří na místo vázáni býti mají, k uctění památky svatého Jana Křtitele poustevnu založil a pohodlnými příbytky opatřil, na věčné časy obdaroval, takže jim ničeho k životu potřebného scházeti nemá.

Sebe i své nástupce neúsilovněji zavazuji, aby při stálém zachování oné poustevny každému z těch tří poustevníků jedno sto říšských tolarů z důchodů panství malešovského na stravu a oděv vypláceny byly. Poněvadž poustevníci ti rok co rok nového oděvu potřebu nemají, proto vykázaných tři sta tolarů jim postačí na stravu a jiné potřeby, kteréžto peníze nemají se jim v hotovosti dáti, nýbrž na chléb, vařivo a to takto, ať už je draho, nebo lacino: korec pšenice za l zlatý 56 krejcarů, korec žita za l zl., korec ječmene na kroupy za 45 kr., jedna libra ryb za 4 kr., jedna libra másla za 6 kr, jedna libra sýra za 2 kr. Mimo to mají dostati potřebné dříví a jedno vědro zadního piva téhodně. Ani dříví, ani pivo nemá se jim na penězích přirážeti, nýbrž mají to míti zadarmo. Poustevníci mají ke zbožnosti povzbuzující život vésti, nikomu příčiny k pohoršení nedávati, nýbrž vlastního spasení vyhledávati a na den svatého Jana Křtitele a den mého oumrtí plnomocných odpústků mocí apoštolskou udělených zároveň s ostatními tamo připutujícími se účastniti a za věrné zemřelé vroucně se modliti."

Nevíme, jak dalece byli poustevníci na Vysoké spokojeni se svým údělem. Dlouho si jej zde stejně neužili. Již v roce 1699 odprodal hrabě Špork své panství i s klášterem hraběti Františku Antonínu z Halleweilu. Ten se záhy ukázal být méně zbožný než jeho předchůdce a odmítl poustevníky vydržovat, byť jej k tomu zakládací listina zavazovala.

Na několik let tedy veškeré náklady na poustevníky na Vysoké převzali řádoví spolubratři z kláštera v Lysé nad Labem, nicméně záhy poznali, že větší užitek přinesou tři duše za zdí kláštera domácího než kdesi daleko, a tak za třemi poustevníky se záhy opět zavřela brána jejich domovského kláštera v Lysé nad Labem.

Klášter na Vysoké ztratil své obyvatele a velice rychle začal chátrat. Nemálo se o to přičinili i obyvatelé okolních usedlostí, pro něž osiřelá stavba byla vítaným zdrojem stavebního materiálu. Co nestačila dokončit nenechává lidská ruka, dokončila příroda. 30. dubna 1834 se nad Vysokou rozpoutala silná bouře, při níž zásah blesku a následný požár zanechal po sobě pouze trosky z kdysi s péčí vybudovaného svatostánku. Dnes bychom již velmi těžko hledali alespoň náznak stavby, patrné ještě na počátku století minulého. A poustevníci? Inu - prach byli a v prach se obrátili.

MIROSLAV ŠTROBL - MF Dnes 13. 12. 2001