O kolínských týdenních a výročních trzích

Léto je dobou uvolnění a příležitostí k cestování i nákupům. V Kolíně bývá již po staletí zakončeno tradičním posvícením a jarmarkem, kam každoročně zabloudí tisíce lidí z města i okolí. Nechme se pro jednou unést Fantazií a vydejme se netradičně proti proudu času čtyři století zpět, kdy tradiční kolínské posvícení na svatého Bartoloměje na sklonku léta mělo přeci jen jiný ráz než dnes... O kolínských týdenních a výročních trzích

Kolín míval ve svých privilegiích i pro obchod velmi důležité právo trhu. Jednak šlo o několikadenní trhy výroční - jarmarky (Jahr-markt), vztahující se k určitému církevnímu svátku, jednak o trh týdenní, který se pravidelně opakoval po týdnu v předem stanovený den.

Nejstarší doložený trh je v listině krále Jana Lucemburského z roku 1310, v níž vysazuje čtrnáctidenní výroční trh o sv. Bartoloměji, patronu zdejšího chrámu. Další trh povolil až roku 1512 na žádost purkmistra Vladislav Jagellonský, a ten se měl konat vždy druhé pondělí po Velikonocích v délce osmi dní. O sto let později (r. 1615) přidal císař Matyáš nové koňské trhy - v den Svátosti času jarního a v pátek před bartolomějským jarmarkem. Další dva dobytčí trhy městu udělil za třicetileté války císař Ferdinand II. a oba se pohybovaly kolem svátku sv. Ondřeje (30. listopadu). Poslední tržní privilegia byla ustanovena až roku 1780, kdy přibyl trh o sv. Antonínu (13.června) a o sv. Františku (4.října). Týdenní trhy, kde se prodávalo především maso, chleba a zemědělské produkty, byly nejprve v pondělí, ale později se ustálily na každou středu a pátek.

Jarmark začínal vždy stejně. Na rathauze se rozklinkal zvonek a spolu s prapory vlajícími na věžích zvěstoval městu Kolínu i jeho okolí, že tradiční bartolomějský letní trh právě započal. To už ale po silnici lužické, pražské i olomoucké mířily k jeho bránám plně naložené kupecké vozy a v samotných ulicích vykládali místní řemeslníci své zboží na dřevěné krámce.

Od časného rána se do města hrnuly jeho čtyřmi branami, Labskou, Čáslavskou, Kouřimskou a Pražskou, zástupy venkovského lidu, který přišel prodávat i kupovat. Strážní v branách se snažili prohlížet u každého cizince průvodní listiny, ale přesto i jejich bdělému oku proklouzl v tom rumrajchu lecjaký poberta neb povětrná ženština. Náměstí i okolní ulice se brzy až po samé brány zaplnilo prodavači, U rathauzu byli společně kloboučníci, kožešníci a kráječi suken, pod podloubím se tlačily kotce nožířů, pasířů a cínařů z Prahy a střed rynku ovládli hrnčíři a pláteníci.

Ale ani potravinové krámce se nedaly vytlačit. Na rohu ulic totiž vyložili své libě vonící zboží perníkáři, cukráři a apotekáři, kteříž lákali sladkým sirupem, marcipánem, cukrovým anýzem a hůlkami či ovocnými konfetami. Med se tu prodával rovnou na pinty. U kostela Bartolomějova se rozložili hokynářky, krupníci a mlynáři s pekařskými pulty do vrchu naloženými zlatavým chlebem. Pod širým nebem zvali k ochutnání řezníci, kteří na pánvích pekli klobásy a jelita, a rybáři, smažící chutné labské ryby. Cizí kraje a chutě zde prezentovali kramáři se vzácným kořením, jejichž zastrčené pultíky byly vždy obklopeny houfem hospodyň, a také slanaři s mořskými rybami.

Nejvíce obléhané, zejména ženami, ale byly kotce krejčích a švadlen. Zde se totiž kupily módní doplňky, čepce, nákrčníky, aksamitové váčky, pestré rukávce. Na věšácích visely damaškové pláště se zlatými krajkami i barevné mantlíky. Měšťky i selské ženy, každá dle měšce svého muže, bez ostychu zboží prohlížely a štědře za vybrané platily.

Procházející rychtář pak bedlivé střežil, aby zboží bylo dáváno v míře rovné a obchodníci nešidili lid královského města. Často se stávalo, že chytil kupce, který míchal pepř se sušenými kůrkami chleba či šafrán s cihlovým prachem. A tak se třeba stalo, že slanaři zabavil celou bečku soli, v níž bylo namícháno vápno a ještě ho nechal zaplatit pokutu. Perníkáři, který prodával draho malé sladké chleby, zboží pobral ve prospěch žáků zdejší školy a podobně spolu s kolínskými cechmistry zatočil i s mydlářem z Hory. Ten prodával nehodné mýdlo, skryté v truhle pod prkny. I jeho zboží nakonec našlo lacinou cestu do školy.

Rychtář ale musel ohlídat nejen dobrý obchod. I časté roztržky mezi kupci a hokyněmi byly dobrému jarmarku kolínskému na obtíž. A tak když si dvě hokyně pod podloubím pohaněly zboží, až se to rynkem rozléhalo a nádavkem přidaly i jedovatou výtku na adresu rychtáře, putovaly obě na rathauz, aby se zpovídaly před městským právem.

Za těžší přestupky, jimiž byla především krádež, se ale soudilo přísněji. V odpoledni tak rychtář chytil v Labské ulici výrostka, který vzal železníkovi z krámu moždíř a sekeru. Ještě cestou na rathauz dostal poberta nesčetných ran, a to ho čekalo ještě právo útrpné a po jarmarku šibenice, stojící na kopci za Pražskou branou. Když se sklánělo slunce k večeru, začalo ubývat zákazníků a kupci začali skládat své krámky, aby je nazítří s plným leskem opět otevřeli. Ruch se pomalu přesunul do všech městských šenků, ať už v Obecním domě, U Zlatého lva či u Michálků. Hudebníci vybalili instrumenty a brzy se Kolínem ozýval veselý zpěv pijáků. Karbaníkům byly jejich čertovské obrázky po dobu jarmarku odňaty, ale přesto musel rychtář i o večerech zasahovat, když se příliš bujné hlavy o sebe rády křísaly. Takoví nachmelenci měli pak čas vychladnout v městské šatlavě. A tento obrázek se bude opakovat, než konec bartolomějského jarmarku oznámí trubači, hlahol zvonku i prapory stažené z věží a bran.

Kolínská radnice
text Martin Drahovzal