Stříbro se v Kutné Hoře těžilo několik staletí

Historie Kutné Hory je nerozlučně spjatá s dolováním stříbra. Zdejší důlní revír oplývající nevšedním bohatstvím se postupně stal jedním z největších zdrojů stříbra středověké Evropy.

Již koncem 13. století zajišťovala Kutná Hora zhruba třetinu evropské produkce tohoto kovu. Posléze se stala střediskem ražby pražských grošů, které patřily k nejsilnějším evropským měnám.

Na konci vlády Přemysla Otakara II.. (1253 - 1278) vznikl název původní hornické osady Cuthna antiqua - Stará Kutna.

Kolem roku 1290 dochází k legendárnímu "sběhu lidí ke Kutně". Stalo se to, co mnohokráte v lidské historii - vypukla zlatá horečka se všemi svými neřestmi.

Výstavba byla chaotická a mezi náhodně uskupenými, zprvu dřevěnými domy s krčmami, lázněmi, chlebnými a masnými krámy dýmaly hutě a probíhal provoz na šachtách. Z původní hornické osady vyrůstalo bohaté královské město opatřené četnými výsadami. V polovině 16. století ale dostihl kutnohorský revír úpadek. Skončila i těžba na dole Oslu, který byl v té době nejhlubším dolem na světě (600 m).

Další ránu kutnohorskému dolování zasadila na přelomu 16. a 17. století zvýšená produkce stříbra v Německu a obrovský příliv stříbra z Ameriky. Krizi dovršila třicetiletá válka, po které Kutná Hora ztratila ráz hornického města. Nezadržitelně se změnila v provinciální městečko. K pokusům o obnovení intenzivní hornické činnosti došlo i v dalších stoletích, ale byly vesměs neúspěšné. Počátkem 2. světové války zahájila německá okupační správa těžbu olověných a zinkových rud, ve které se pokračovalo až do roku 1991, kdy byl poslední kutnohorský důl uzavřen.

Sláva Kutné Hory vyplývající z těžby stříbrných rud již dávno pominula. Dodnes si však město uchovalo mnohá zákoutí, která ji připomínají, středověké uličky i řadu význačných stavebních a uměleckých památek.

text Jana Syslová MF Dnes