Zámek v Roztěži je zajímavým cílem výletu

Tentokrát vás nepozveme přímo do Kutné Hory, byť město samo o sobě je zdrojem téměř nevyčerpatelných námětů, ale do jeho blízkého okolí. Ostatně, blížící se jaro by mělo být impulsem nejen k odložení péřových bund a teplých čepic, ale i k rozhýbání našich zimou ztuhlých končetin.

A tak vám nabídneme příjemný výlet do míst zvaných Roztěž. Od Kutné Hory je to, co by oním pověstným kamenem dohodil a cíl výletu - samozřejmě pěšky - vás jistě uspokojí. Pokud dáte přeci jenom přednost jízdě autem, dá se tam dojet od Kutné Hory směrem na Malešov a pokračovat podle silničních ukazatelů.

V publikaci Kutnohorsko slovem i obrazem, vydané v roce 1912 se dočteme, že "obec Roztěž" se nachází 386 metrů nad mořem a spadá pod panství malešovské, farou pak pod Bykáň. A co je na místě samém pozoruhodného? V prvé řadě je to roztěžský zámek, který dnes1 stojí na místě bývalé dřevěné tvrze. Později byl na jejích základech vystavěn rytířem Bohuslavem z Košic hrad, nazývaný Hrad na Strži, nebo také Černý hrad. Když v roce 1666 koupil malešovské panství hrabě Jan Špork, dal odstranit trosky bývalé tvrze a za pouhé tři roky tu vystavěl pohodlný lovecký zámeček.

V letech 1827 - 1830 jej nový majitel Bedřich, svobodný pán z Dalberku, nechal přestavět do podoby zámku podle soudobých představ pohodlného bydlení. Řečeno dnešním jazykem, vznikla tak "bytová jednotka" 30+1, čili 30 pokojů s kuchyní. K tomu patřila také kaple, komora na zbraně, spíže a sklepy. To vše doplněno bytem pro zahradníka a - jak jinak - rozlehlou zámeckou oborou. Jak sel čas a zámek měnil majitele, měnila se i jeho podoba. Na počátku minulého století mělo toto rodinné sídlo již 39 pokojů, 2 kuchyně, 12 komor. Již tehdy bylo vytápěno ústředním

topením, melo vlastní vodovod i elektrárnu, jejíž energie přicházela buď z parních generátorů, nebo, pokud byl dostatek vody. v blízkém potoce, z vodní turbiny. Měl vlastní telefonní ústřednu, propojující nejen všechny zámecké prostory, ale i další objekty, které k zámku patřily. To znamená velkostatek, lesní kancelář a podobně. K technickým vymoženostem patřily i chladírny pro vlastní potřebu ledu. Šlechtické sídlo pak doplňovaly hospodářské budovy: byty pro zámecké kočí, strojní prádelna se sušárnou, konírny, komory pro koňské postroje, kůlny na kočáry a tak dále.

Ani okolí zámku nebylo opomenuto. Bylo vytvořeno do podoby anglického parku s vlastním vodotryskem, vyzdobeno sochou sv. Antonína Paduánského a severní část rozlehlého pozemku byla využita jako zelinářská zahrada a ovocný sad, doplněný rozlehlými skleníky. V těsné blízkosti zámku bývala (a je dodnes) "zázračná studánka", nad níž byla v roce

1819 postavena majitelem panství okrouhlá kaple. Ještě na počátku minulého století bývala poutním místem ve dny svátků sv. Trojice a sv. Panny Marie. V okolí kaple byly postaveny také lázně a to nejprve dřevěné kabiny, které byly v roce 1825 nahrazeny zděnou budovou. Léčilo se zde železitou vodou ze zmíněné studánky, ale také klidem a nádhernou okolní přírodou.

Do našich dnů zbyl z lázní pouze místní hostinec a zámek, jehož majitelem je Svaz českých novinářů. Do hostince můžete v letním období zajít na příjemné občerstvení, zámecké prostory si lze pronajmout pro mimořádné společenské příležitosti. Po původních majitelích zbyly pouze erby na průčelí zámecké budovy. Nicméně výlet do Roztěže stojí za to. Konec konců, již v 19. století inspiroval kutnohorského rodáka J. K. Tyla k novele Pomněnky z Roztěže. Pokud ji neznáte, zkuste šiji přečíst a berte ji jako inspiraci k jarní procházce

MIROSLAV ŠTROBL - MF Dnes 20. 3. 2001