Pomník Prokopa Velikého

Před radnicí na Husově náměstí v Českém Brodě stojí pomník Prokopa Holého. Jako mnohé jiné pomníky ho často míjíme bez povšimnutí, ale vždy tomu tak nebývalo. Symbol Lipanské národní.porážky a tragické; smrti husitského vojevůdce nejednou podněcoval city řečníků a jejich posluchačů, a proto si zaslouží malé připomenutí.

31. května 1908 se konalo slavnostní položení základního kamene tohoto pomníku. Spisovatel a statkář Karel Leger z Kolína při této příležitosti sepsal báseň "Pokop Holý", ve které přiblížil trudné úvahy vojevůdce a jeho konečné rozhodnutí vést vojsko do boje. Slavnost se udala za velké účasti lidu. Hlavní projev přednesl mladočeský poslanec Josef Anýž. Tradičně se dovolával husitské demokracie a českého státního práva. Projev smiřoval proti Vídni, aristokracii a německému živlu. Mimo jiné uvedl: "Nechceme-li žíti jako národ helotů, pak musíme k tomu působit, aby takový den, jakým byl dnešní - kdy si připomínáme nejen slávu Svých předků, nýbrž i chyby, vady a nedostatky jejich - vedle pocitů radostných nad hrdinstvím jejich, budil v nás i vzpomínku tesknou a výstražnou, k jakým koncům vede nesjednocenost ve velikých, o život národa jdoucích otázkách." V těchto slovech můžeme cítit rozladěnost nad stavem, kdy tehdejší české politické strany vedly ostré vzájemné boje a mladočeši jen těžce obhajovali své pozice.

Tvůrcem secesního pomníku se stal mladý sochař Karel Opatrný z Prahy, pro něhož bylo toto dílo jednou z prvních významných zakázek. Neobvykle zachytil Prokopa Velikého, zcela strženého rozhodujícími okamžiky nešťastné bitvy, čemuž odpovídalo i dramatické pojetí jeho postavy; Husitský vojevůdce už ví, že osudové střetnutí skončí porážkou Táborů a Sirotků, avšak přesto nepropadá rezignaci a do posledních chvil setrvává v odporu. Burcující étos vyzařuje z veršů na soklu: "Kde ztratil národ Prokopova věku svá vojska lidová, své svobody, potomstvo mdlé čekajíc obrody památník tento postavilo z vděku."

Velká slavnost odhalení pomníku se uskutečnila 2. až 3. července 1910. Shromáždilo se na ní deset až patnáct tisíc diváků. Českobrodské Naše Hlasy po slavnosti napsaly: "... pomník Prokopův bude teploměrem, jímž měřiti se bude obyvatelstva tohoto kraje láska k ideám a ideálům, za něž krváceli Táboři se Sirotky a pro něž podnes ledakdes trpí odvislejší lidé ústrky."

I později u pomníku probíhala další setkání a manifestace. V jeho podstavci byly také uloženy schránky s prstí z vítězných bojišť českých legionářů v první světové válce u Zborova, Doss Alta a Vouziers. Prsť z koncentračního tábora v Osvětimi, z Lidic a z bojiště na Dukle připomíná druhou světovou válku a okupaci. V roce 1975 byla pod pomníkem odhalena pamětní deska obětem fašismu.

LADISLAV JOUZA - MF Dnes 25. 1. 2002