O velikém kolínském požáru

Parné letní měsíce jsou nejen dobou odpočinku u vody, ale také dobou, kdy vyprahlou přírodu lehce a často zachvacují ničivé požáry. V minulosti byl tento věčně hladový živel především postrachem měst. Ani Kolín se řádění ohnivého kohouta nevyhnul. Stačí jen nahlédnout do kalendária, a zjistíme, jak velké škody tu napáchal.

Největší a nejstrašnější požár se ve městě rozhořel 24. července roku 1796. Během jediné hrůzné hodiny zmizelo v plamenech 147 domů, všechny tři městské brány, kapucínský klášter i s kostelem, děkanství a zasažen byl také chrám sv. Bartoloměje. Obě jeho věže i zvonice vyhořely do základů a drahocenné zvony, mezi nimiž byl i nejslavnější kolínský posel dobrých zpráv Vužan, se žárem roztavily a zřítily. Město se z následků dlouho nemohlo vzpamatovat a odstraňovalo je ještě po napoleonských válkách. A vše prý vzniklo nešťastnou náhodou...

Onoho smutně proslulého 24. července hlídal mladík Jan Zima třešně na zahradě tehdejšího primátora Pábíčka. Obezřetný hospodář vyzbrojil mladíka puškou ptáčnicí, netuše, jak nezodpovědnou věc činí. Zima z ní totiž vystřelil do hejna vrabců a shodou nešťastných náhod odlétla doutnající zápalka z ládovací flinty mezi slaměné došky vedlejší stodoly. Během nepatrné chvilky se rozhořel požár, který se neuvěřitelnou rychlostí rozšířil na dvory v Císařovsi, aby vzápětí vyrazil do židovské ulice a dál k náměstí i chrámu. Nešťastného pachatele po ohni chytili, a když se ke svému neúmyslnému činu přiznal, dostal za svou nedbalost od městského kata (kterému shořela katovna) pětačtyřicet ran.

Jan Zima žil v Kolíně dalších šedesát let. Město před jeho očima jako Fénix vstalo z popela a postupně rozkvetlo do krásy. Nešťastný žhář v něm zemřel roku 1855 v naprosté bídě...

MARTIN DRAHOVZAL - MF Dnes