Ke vzniku Kutné Hory se váží dokonce tři pověsti

Snad ke každému městu či městečku se dá najít historická pověst, vysvětlující jeho vznik. A protože Kutná Hora nebylo město ledajaké, ale "za onoho času" druhé po Praze, dokládá si svůj vznik hned třemi pověstmi:

Hlavní postavou té prvé není nikdo menší než kněžna Libuše. V tomto případě je vztah Prahy ke Kutné Hoře zvýrazněn tím, že zmíněná dáma, sedíc na Vyšehradě (údajně na zlatém stolci) dostala vidění a zaprorokovala si, řkouc: "Vidím horu tříhřbetou, ana stříbra vydává hojnost. Ale že ta hora tři hřbety má, třikrát stříbro vzejde a třikrát zase zajde". Lze silně pochybovat, že by bájná kněžna kdy navštívila ona místa, o nichž vydala své proroctví. Je však pravda, že Kutná Hora je obklopena třemi vrchy, známými pod jmény Kank, Sukov a Kuklík. A jak je to s oním trojím vzestupem a sestupem slávy města? Tady bychom asi obtížně datovali jednotlivé etapy. Můžeme jen doufat, že současnost v sobě skrývá onen třetí vzestup slávy.

Druhá a snad nejznámější a nejčastěji užívaná pověst tvrdí, že za název města nese odpovědnost jistý Anton, kdysi řadový člen cisterciánského řádu, sídlícího v sedleckém klášteře. Anton totiž někdy kolem roku 1237 při své procházce po okolí kláštera ulehl do sluncem vyhřáté trávy a záhy usnul. Spánek měl zřejmě neklidný, sny zmatené, ale jeden z nich byl veledůležitý: viděl v něm totiž vyrůstat ze země stříbrné pruty. Probudil se silně rozrušen a aby místa, kde ve snu vyrůstalo stříbro ze země, nezapomněl, označil šije útržky svého řádového roucha kutny. A protože místo jeho spánku bylo na jednom z okolních kopců (neboli hoře), je název města celkem logicky odvoditelný z uvedených faktů.

A ta třetí pověst? Není ani tak pověstí, jako spíše pragmatickým výkladem označení místa, které se postupně rozrostlo v město. Oním pragmatikem byl historik 19. století Pavel Stránský, který suše konstatuje, že název Kutná Hora vychází z toho, že první osadníci označovali lokalitu jako "hory, kde se kutá", neboli doluje. A od tohoto označení je k názvu města lingvisticky opravdu velice blízko. Pravda, chybí tu ono tajemno pověsti a je to výklad poněkud příliš strohý, byť nepostrádá logiku. Je samozřejmě velice vzdálen onomu patetickému vydechnutí jiného historika A. J. Zavadila, který se ve své knížce z roku 1898 rozplývá nad krásami Kutné Hory slovy: "Ejhle, toť Betlém mezi českými městy!"

Ať má pravdu pověst první, či konstatování třetí, Kutná Hora je město krásné a jeho genius loci oslovuje denně nejen tisíce turistů, ale i samotné obyvatele. A v tom je neměnné kouzlo tohoto města stříbra a chrámů. Přijďte, přesvědčte se.

MIROSLAV ŠTROBL - MF Dnes 17. 4. 2001