O názvech zděděných po slavných lidech

Mnohá místa v Kolíně nesou svá jména po známých lidech, kteří městem možná jen projeli (ulice kpt. Jaroše), jiná vzpomínají na postavy, které se nesmazatelně zapsaly do národní historie, a zdi středověkých domů pamatují zvuk jejich kroků při jejich krátké návštěvě (Tylova, Prokopa Velikého, Žižkova, Karlovo náměstí). Jsou i ulice, které nenechávají zapomenout na ty, kteří se zde narodili, žili tu či tvořili (ulice Krčínova, Horského, Legerova, Kmochova, Parléřova). A jsou taková místa, která nesou zvláštní názvy, o nichž už se dnes ani neví, že vznikly díky jménům místních obyvatel. Takovým místem je například Štáralka. Zde stávala již ve středověku známá a vyhlášená krčma, která patřívala ke vsi Nebovidy a své jméno získala kolem roku 1800, kdy v ní pěnivý mok čepoval vyhlášený krčmář Dominik Šťáral. Podobně vzniklo i jméno známé Polandy, rozsáhlého prostoru nacházejícího se u železniční zastávky na Prahu.

Vyprávění deváté: O vzniku jměna Polanda

Když se řekne Na Polandě, vybaví se rodilému Kolíňákovi místo na Pražském předměstí naproti Kmochovu ostrovu, kde se nacházelo oblíbené hřiště a také zadní trakt továrny známé jako ZEZ, kde před válkou stávala světoznámá továrna na kamna American Heating. Na počátku 19.století tu ale bývala zahrada jistého Matěje Jukla, vedle něj hospodařil Matěj Hulík. Mezi jejich zahradami byl rozlehlý kus obecního pozemku, který se táhl až ke špičce tvořené Labem a cestou k Nové Vsi. Roku 1816 tuto půdu obec prodala Vincentu Polákovi a ten ji vydražil za rovných 517 zlatých. Větší část pozemku, který takto získal, proměnil Polák v kvetoucí zahradu, zbytek nechal ležet ladem. Tomuto úhoru se záhy začalo říkat Polákova pustina. Býval přes ni volný přístup k Labi, kde se pod dozorem tichých rybářů s oblibou koupávaly děti. Plynula léta, na Vincenta Poláka si už nikdo nevzpomněl a z Polákovy pustiny se časem a zkracováním stala dodnes známá Polanda.

text Martin Drahovzal