O zlatém ptáčkovi, nezletilém střelci a velkém požáru

Byl parný červencový den, toho měsíce již čtyňadvacátý. Na vysoké věži chrámu sv. Bartoloměje právě odbíjelo obrácené srdce kolínského zvonu Vužanu své poslední poledne a v nedaleké primátorské zahradě se s puškou na rameni prochází mládenec.

Chodí sem a chodí tam a rozhlíží se, po čem by z dlouhé chvíle střelil, když tu se náhle v záři slunečních paprsků cosi zaleskne a na větev blízké jabloně usedne malý ptáček. Mládenec zírá a nevěří vlastním očím, protože opeřenec je od ocasu k zobáku celý ze zlata. Mládenci v uších zacinkají kulaté tolárky, které jistě za takového krasavce dostane, a hned míří na zlatý terč.

Jenže ptáček nečekal, až mu zlaté peří provrtá olověná kule, a frr, vznesl se do vzduchu, dvakrát zakroužil střelci nad hlavou, a jako by se nechumelilo, usedl na další strom. A mládenec vyrazí s namířenou zbraní za ním. Jenže když zalící, ptáček znovu vzlétne a znovu usedne někde jinde. A tak to jde dál, z větve na větev, ze stromu na strom.

A tak dorazí mládenec na konec zahrady, kde stojí starý špejchar. Na jeho doškové střeše sedí zlatý ptáček a ledabyle si čechrá lesklé peří. Mládenec opět pozdvihne pušku, zalící a bac. Když se výstřel rozplynul, spatřil lovec svou kořist vesele se třepotat ve vzduchu nad doškovou střechou, z níž se náhle začal valit hustý dým. Mládenec zahodil pušku a běžel pro pomoc, ale než se sousedé sešli, byl špejchar v jednom plameni a oheň začal přeskakovat na sousední domy. Tak prý vyhořel Kolín pro marnivý lesk peří zlatého ptáčka.

Skutečná historie vzniku požáru se od předchozího vyprávění přece jen trochu liší, byť i jejími nechvalnými hrdiny jsou chlapec a puška. Onoho smutně proslulého 24. července hlídal mladík J. Zima třešně na zahradě tehdejšího primátora Pábíčka. Na jejich ochranu před všežravým ptactvem dostal pušku. Z ní prý vystřelil do hejna vrabců, ale doutnající zápalka z ládovací flinty odlétla mezi slaměné došky stodoly. Během chvilky se požár rozšířil na dvory v Císařovsi, vyrazil do židovské ulice a dál k náměstí i chrámu.

Pachatele po ohni chytili, a když se ke svému neúmyslnému činu přiznal, dostal za svou nedbalost od městského kata (kterému shořela katovna) pětačtyřicet ran. Dalších šest desítek let mohl pak přemýšlet o následcích své nerozvážnosti, než roku 1855 zemřel v naprosté bídě

Kolínský zpravodaj
O zlatém ptáčkovi