O napraveném sousedovi

Hospodářům v Polních Chrčících na Kolínsku se před mnoha lety podařilo vysušit všechny obecní mokřiny, které se nacházely v okolí vesnice. Místo neustále promáčené půdy a rašelinišť zavoněla luka šťavnatými travinami. Chalupnici v prvních letech vozili plně naložené fůry sena a večer u piva si pak pochvalovali, jak dobře si s mokrem poradili.

Po nějakém čase se ale spodní voda začala ztrácet víc než bylo třeba a tráva usychala, aniž by stačila pořádně vyrůst. Chrčičtí se tedy rozhodli, že louky přeořou na pole. Jak se usnesli, tak udělali. Zapřáhli kravky do pluhů, drny převrátili, uvláčeli a zaseli pšenici. I nadále se těm polím ale říkalo Suchá luka. Jak už bylo řečeno, půda patřila obci'a starosta ji pronajímal chalupníkům, kteří měli země málo. Sousedi však stejně dlouho na obecním spokojeně nehospodařili. Někde byly výnosy dobré, jinde nestály za to celoroční úmorné plahočení.

Jednou v hospodě kravičkáři obstoupili starostu a začali se dohadovat, jak rozdělit pole. Ostřejším slovem nešetřili a nakonec si všechny dřívější hříchy mezi sebou vyčetli. Ti majetnější navrhovali dražbu, o které ale ti chudší nechtěli ani slyšet. Jedno bylo jasné, zúrodněný lán nepřinesl obci požehnání. Závisti narostlo v Polních Chrčících víc než pšenice.

Starosta rozhodl, že zapeklitou záležitost projednají obecní radní. Moudré hlavy dumaly a na nic kloudného nemohly přijít. Nakonec starý Bureš zabafal z fajfky a povídá: "Aby bylo všem po právu, budeme losovat!" Ostatní radní se jeho nápadu chytli a hned rozhodli, že nechají rozměřit pozemky na stejné díly. Kdo bude mít smůlu, vytáhne si úhor, na koho se usměje štěstí, ten bude hospodařit na úrodném dílci.

Starosta objednal u kameníka v sousední vesnici nahrubo otesané kameny. Když byly hotové, začalo se s losováním. Někdo byl spokojený, druhý protáhl zklamáním obličej, jiný přímo nadával. Proti losu se ale nedalo nic namítat, ponocný každému vytáhl číslo a to platilo pro všechny.

A tak se stalo, že starému poctivci Křapáčkovi připadlo políčko jako dort. Jeho soused, nějaký Vrbičák, dostal dílec, o který by nikdo nestál. Rozmrzelý soused se celou noc převaloval v posteli a pořád bručel, že to takhle přece nemůže nechat. Nakonec dostal nápad a teď už jenom čekal na příhodnou noc, aby ho mohl uskutečnit.

Vrbičák si zkrátka umínil, že ten zatracený mezník musí posunout o nějakou stopu dál. "Budu mít lepší příjezd na pole, stejně tam vadí ta stará švestka a Křapáček si tak jako tak ničeho nevšimne," mumlal si pár dní po usazení kamenů, a za soumraku potichu jako liška podšitá se vytratil z vesnice. Pod kabátem skrýval pořádnou motyku. Za úplné tmy se dal do kopání. Pot mu přitom stékal po tvářích, ale nepovolil, dokud se kámen nepohnul. Z jedné strany díru ještě zvětšil, mezník po chvíli vyvrátil a odvalil o kus dál. Opřel se o motyku a mudroval, kam ho má přesadit. "Když ho dám příliš daleko, mohlo by se na to hned přijít, ale když to bude jenom o šlápotu, pak to nestojí za tu dřinu a strach," šeptal si pro sebe a drbal se za ušima. Ustrašeně se pořád ohlížel kolem sebe, všude však byl klid, vesnice dávno spala. Dodal si tedy odvahu, plivnul do dlaní a chtěl kámen ještě posunout. Přitom si povídá: "Kam tě dám, kam tě jenom dám?" Náhle přímo za sebou uslyšel tajemný, dutý hlas. "Odnes ho tam, kdes ho vykopali" Kde se vzal, tu se vzal, v tu chvíli uchopil neznámý silák Vrbičáka za límec a táhl ho zpátky ke hranici. Donutil ho, aby mezník zakopal na původní místo a zmizel tak rychle, jak se na poli objevil. Chamtivý soused zůstal jako opařený a jenom lapal po dechu. Když se po chvíli vzpamatoval, vzal nohy na ramena a uháněl noční tmou, jako by mu za patami hořela koudel.

Země se mu propadala pod nohama, topil se ve vlastním potu a nakonec ho roztřásla pořádná zimnice. Doma ulehl a několik dní prostonal. Se svojí příhodou se ale nikomu nesvěřil, ani vlastní ženě. Sousedé si ale časem všimli nevídané změny jeho chování a divili se jeho poctivosti.

Jak šel čas, v Polních Chrčících přibývalo rodin a mladí si začali stavět chaloupky i na obecních dílech: Právě na těch, o které se dříve losovalo. Pamětníci říkali ještě dlouho těm parcelám Na losech.

MILAN ČEJKA - MF Dnes 23. 5. 2001