O králi Václavovi, přílišné sebejistotě a vrbové snitce

Král Václav II., syn Přemysla Otakara II., byl na jedné straně neurotický muž s chatrným zdravím, na druhé slovy Františka Palackého "jako panovník dobrý a spravedlivý, ba po dobu míru i vzorný, ačkoliv rád dlouho spával a modlíval se". Nicméně právě za jeho vlády došlo k rozvoji těžby stříbra v Jihlavě a Horách Kutných a ražbě prvního pražského groše. A právě král Václav II. měl Kolín ve velké oblibě a zajížděl sem na visitace i za odpočinkem.

V té době byl erckauféřem (tím, kdo vykupoval od těžařů surovou stříbrnou rudu, která se dále zpracovávala) v sousední Hoře Kutné Jan Kuklín Ruthard. Byl to muž mnohých, zejména stříbrných předností a nemohl si stěžovat na nouzi. Po čem ale v životě nejvíce toužil - po uznání samotného krále, to do truhlic ukrýt nemohl.

Při jedné ze svých kolínských návštěv přislíbil Václav II. Ruthardovi návštěvu na jeho výstavném dvorci Kolomareckém. Ctižádostivý erckauféř vystrojil pro krále nákladnou hostinu, a když se vznešení hosté dobrali dna misek a pohárů, pravil prý Ruthard králi: "Dovol, pane, abych ti ukázal zbytek svého skromného sídla." Vzal louče a vydal se s panovníkem na prohlídku. Když vstoupili do sklepení, Václav užasl. Před jeho zraky se objevily v mihotavé záři pochodní truhlice přetékající stříbrem. Tolik grošů není ani v královské pokladnici, pomyslel si Ruthard, zprvu pln pýchy, po chvilce královského mlčení znejistěl. Neudělal něco, co by ho mohlo stát život, nebo dokonce majetek? Neukázal panovníkovi příliš ?

Václav se na něho obrátil: "Komu patří to bohatství?" Ruthard zbledl a popravdě odpověděl: "Mně." Ale vzápětí si uvědomil, jak tenká je lávka přes řeku Styx, a rychle dodal: "Ale jsem tvůj poddaný, a tak jen ukaž na kteroukoliv truhlici, a bude tvá. Spočinul jsi na mně svou milostí, a já jsem tvým velkým dlužníkem." Král se zamyslel. Možná o trochu déle, než bylo nutné. A pak pravil: "Až bude království v tísni, využiji tvou nabídku."

Ještě před soumrakem vyrazila králova družina za noclehem do připravených prostor sedleckého kláštera. Jan Kuklín je doprovázel. Když projížděli lukami, pokrytými svěží zelenou travou, zeptal se král opět, komu patří. "Já je využívám," odpověděl Ruthard, "ale příliš za to platím opatu kláštera sedleckého. Kdyby byla ale ta částka menší, zbylo by v truhlicích víc pro tvou potřebu, králi." Václav se jen usmál, ale když družina záhy zastavila na břehu potoka, ulomil z vrby snítku a podal ji Ruthardovi. "Jako kmen tohoto stromu je nezlomná moje vůle. Vkládám snítku do tvých rukou, aby v nich rozkvetla na znamení vděčnosti." A dodal, že poplatek sedleckému klášteru bude od toho dne pro rod Ruthardů menší.

Rozradostněný erckauféř vzal královskou rozkošatělou řeč doslova, a tak než se druhý den vrátil panovník ze Sedlce, byla už vrbová snítka vymalována na erbovním štítě. A Václav II. záhy nato povýšil rod Ruthardů do šlechtického stavu. Zadarmo to ale zřejmě nebylo. A ruthardovský znak, staletími ošlapán, dodnes hlásá jejich slávu v chladivém stínu kolínského chrámu.

Zpravodaj Města Kolína
sv. Václav