O vojenském ložumentu, ohnivém panduru Trenckovi a domu U Tří mouřenínů.

Války o rakouské dědictví mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. měly jeden ze svých úspěšnějších vrcholů v známé "Bitvě u Kolína". Už desetiletí předtím se ale město stalo bojištěm, na němž si vylámal zuby i známý "divoký milovník" pandur Trenek, hrdina řady dobrodružných i milostných románů.

František Trenek se narodil v italském Reggiu na Nový rok 1711 jako syn rakouského podplukovníka. Když dospěl, stal se na přání svého otce důstojníkem v rakouské armádě, ale už tehdy se projevila jeho divoká povaha a Trenek byl pro nekázeň a nevázaný život zbaven místa. Otec ho raději odklidil do ústraní a koupil mu v Slavonii panství, kde ohnivý Trenek hospodařil až do smrti své ženy roku 1737.

Jenže dobrodružná krev nedala vzdělanému mladíkovi spát, a tak už během následujícího roku kolem sebe shromáždil na tři stovky sobě podobných mužů, s nimiž vstoupil do ruských služeb v boji proti Turkům. Záhy získal pro svou sebevražednou odvahu obdiv vojáků i velitelů, ale ani to nezabránilo, aby nebyl odsouzen k smrti vojenským soudem, protože zfackoval svého plukovníka. Od vykonání rozsudku ho zachránil slib, že vyjede sám do pole a svou šavlí skolí tři Turky. Když se vrátil hned se čtyřmi hlavami, dostal milost a byl povýšen do hodnosti majora jízdy. Kariéra však jen posílila jeho už tak vysoké sebevědomí, a tak na sebe další rozsudek kvůli násilí na nadřízených nenechal dlouho čekat. Druhý trest smrti byl změněn na šestiměsíční vězení, které si odseděl v Kyjevě. Poté se vrátil znovu na své statky v Slavonii, a tady si na obranu proti loupeživým bandám sestavil ze svých poddaných sbor pandurů, kteří ovšem záhy prosluli stejně bezohlednou loupeživostí. Osud opravdových hrdinů se však mnohdy ubírá všelijakými cestičkami.

Když vypukla válka mezi Rakouskem a Pruskem, nabídl Trenek císařovně Marii Terezii své služby. Na svůj náklad vyzbrojil tisícovku pandurů a roku 1741 s nimi přitáhl na pomoc Vídni, kterou pomohl osvobodit, a pak pokračoval do Bavor, kde se úspěšně bil v rakouských barvách. Za své úspěchy získal řadu zásluh, ale vysloužil si i měsíční vězení kvůli loupežím, žhářství a násilnostem, kterých se dopustil během tažení. Úspěšný Trenek rozmnožil svůj sbor divokých pandurů na čtyři tisícovky, a když následujícího roku vpadli Prusové bez vyhlášení války do bezbranných Čech, kryl v jejich čele ústup rakouské armády z Francie, za což byl povýšen na plukovníka. V této hodnosti se s císařskou armádou ocitl v Čechách, které zatím Prusové úspěšně plundrovali. 9. listopadu 1744 obsadil Kolín sám král Fridrich II. a strávil prý příjemné chvíle v domě "U Zlaté štiky" na hlavním náměstí, kde s chutí povečeřel koroptve a bažanty, zatímco jeho vojáci vyjídali domácnosti měšťanů. Prusové v Kolíně, jehož obranu řídil hrabě Nassau, čelili opakovaným náporům Rakušanů. V noci 14. listopadu se pokusili rakouští vojáci společně s Trenckovými pandury o předstíraný útok na město. Divokému plukovníkovi se ale tentokrát jeho pověstná bezhlavá odvážlivost nevyplatila. Byl raněn dělovou koulí a odvezen do vojenského lazaretu v Čáslavi. Týden poté Prusové Kolín opustili a nastěhovali se do něho panduři. Jenže jejich "zvyky" nebyly vždy přijímány tak, jak byli zvyklí, a tak prý došlo k jakýmsi třenicím, které skončily zajetím několika kolínských židů. Městský magistrát si stěžoval Trenckovi na chování jeho vojáků a slavný pandur přikázal zajatce propustit, ale vzápětí dopisem z 10. prosince 1744 nařkl z vyvolávání sporů samotné Kolíňáky.

".. .vám se přísluší židy chrániti před pleněním nebo nepřátelskými násilnostmi, nikoli je však podporovat v jejich zlomyslnosti proti královskému vojsku. A jak laskavé se ukázalo Její Veličenstvo vůči poddaným, tak nemilostivým by se stalo, kdybych Jí přednesl chování kolínských židů a měšťanů proti mým pandurům... a myslím, že by jejich náboženství ani reputaci neuškodilo, kdyby byli mým nemocným dodali dříví rozštípané ...a ne celé, nehodící se k okamžité spotřebě... Doufám, že se magistrát postará o mé nemocné, nacházející se tam v zimních kvartýrech, a bude je pravidelně zásobovati a chrániti proti nepřístojnostem, jež by je mohly potkati.

Po těchto událostech se Trenek vydal na další úspěšná tažení, ale nakonec opět stanul před vojenským soudem, který jej vinil z toho, že místo aby pronásledoval a zajal krále Fridricha II., kterého měl na dosah, vrhl se do rabování jeho vojenského tábora. Třiadvacet důstojníků dosvědčilo Trenckovu zpronevěru - a Trenek byl odsouzen. Ohnivý pandur se odmítl podvolit rozsudku, a tak musel být na rozkaz vojenské rady, jejíhož předsedu škrtil, vsazen do vězení ve vojenském arzenále ve Vídni. Odtud se mu podařilo uprchnout, když předstíral svou smrt, a prchl s jistou baronkou Sentockovou do Holandska. Zde však byl prozrazen, zajat a po převozu do Vídně odsouzen k doživotnímu vězení v brněnské pevnosti Špilberk.

Své žalářování ale nezkrotný voják dlouho neunesl. Zemřel 14. října 1749 na vodnatelnost nebo podle některých pověstí i samovolnou otravou. Pohřben byl ve zdejších proslulých katakombách ve skleněné rakvi.

Rok po jeho skonu se rozhodli kolínští radní, aby ulehčili měšťanům od ubytovávání vojsk, postavit vedle radnice kasárna. V nich se podle pověstí měl později narodit i slavný mim Jean Gaspard Debureau. Dnes toto místo zdobí jméno Morstadtů a dům U Tří mouřenínů.

text Martin Drahovzal
mourenin (36K)