O KOLÍNSKÝCH LEGENDÁCH A ŠPÁSOVNÝCH HISTORKÁCH ZE ŽIVOTA MĚSTA

Jsou místa v Kolíně, jejichž minulost není ozdobena královským hávem, a přesto je bohatší než historie jiných, dnes daleko známějších koutů města. Takovým je i prostranství v dolní části náměstí Republiky, kde dnes stojí budova bývalé vojenské správy. Zdejší kout, nacházející se ve středověku už za městskými hradbami, byl proslulý krčmou, kde kvetl karban a bujaré opilství. Následující příběh nepatří mezi legendy. Je veskrze pravdivý a jak městské kroniky, kde je zaznamenán, dokazují, Kolínští to s vrchností neměli nikdy lehké.

Vyprávění osmé: O hejtmanu Mlázovském a krčmě Na ostatním penízi

Město Kolín bylo již od svého založení městem královským. Proto od dob husitských válek, kdy uvnitř jeho hradeb nechal táborský kněz Bedřich ze Strážnice postavit pevný hrad, sídlil v těsném sousedství ctihodných měšťanů královský hejtman, pán a správce rozsáhlého kolínského panství nacházejícího se v okolí města. Ne všichni tito páni byli špatní. Ne všichni ale také byli dobří. Mezi ty, kteří se nadlouho zapsali do paměti Kolínských, patřil hejtman Jan Mlázovský z Těsníce. Tento potomek slavného rytířského rodu, jehož předek patřil mezi známé husitské vojevůdce, byl hejtmanem na kolínském zámku v letech 1593 - 1599. Za tuto krátkou dobu stačil udělat po městě hodně zlé krve, než nečekaně zemřel. Věčně problematický hejtman totiž roku 1595 nechal na místě bývalých královských koníren na Pražském předměstí proti zdejší bráně postavit šenkovní dům, kde čepoval pivo ze zámeckého pivovaru. Nic přitom nedbal na letité mílové právo, podle něhož na míli od města nesměla být zřízena žádná živnost. Nová krčma, které se říkalo " Na poustkách" nebo " Na ostatním penízi", se stala záhy oblíbenou. To bylo samozřejmě trnem v oku poctivě výdělečným sousedům kolínským. Pro ně totiž tento podnik znamenal hned dvojí nepříjemnost. Nejenže jim bral výdělky, protože v té době se v každém druhém domě vařilo a prodávalo pivo, ale cháska, která se scházela Na ostatním penízi, měla k tichým štamgastům hodně daleko. Jak praví historik Vávra "děly se tu divoké kratochvíle lidu vesnického i čeledi zámecké, zámečtí dvořané odtamtud opilí v průvodu dudáka vcházeli do města, po ulicích hulákali a povykováním nočním bouřili měšťany ze sna. Ba stávalo se, že čeládka z královských dvorů v Kolíně a Křečhoři obroky kradla a krčmáři donášela, až proto i na šibenici se někteří dostali..." Kolínští si stěžovali hejtmanovi na pobuřující chování návštěvníků jeho krčmy, ale ten se jim vysmál. Purkmistr proto zakázal měšťanům tuto neblaze proslulou nálevnu navštěvovat. Jenže hejtman Mlázovský natruc zakázal veškerým svým poddaným na kolínském panství, aby vozili obilí do Kolína na trh. A tak když Kolínští nevěděli kudy kam, napsali stížnost císaři Rudolfu II. A protože to byli poctiví služebníci svého pána, připsali ke stížnosti i několik vět o podezřele rychlém bohatnutí kolínského zámeckého pána, který do zemských desek zřejmě nezanesl všechen svůj majetek, a tudíž zřejmě neodvádí řádné daně. Inu, na peníze byli berní úředníci už tehdy velmi citliví, a tak se záhy objevila v Kolíně císařská komise, aby věc vyšetřila. Ve věci bohatství pana Mlázovského sice asi nepochodila, ale dala za pravdu Kolínským, že ostudná krčma musí být zavřena. Jak úředníci pravili, tak se i stalo. Krčma "Na ostatním penízi" své dveře již hostům neotevřela. Tím ale trápení měšťanů neskončilo.

Povedený hejtman začal stavět zámeckou vodárnu. Na konšelech vymámil, že může v obecním lomu zdarma lámat kámen a v obecní vápenici zdarma pálit vápno, a když mu vyhověli, vzpomněl si, že vodárna nestačí zásobovat vodou zámecký pivovar, a tudíž mu Kolínští musí pustit vodu městskou. Když mu konšelé oponovali, že městský pramen je už takhle slabý a samotní sousedé pro své měšťanské pivovary musí brát vodu labskou, žaloval Mlázovský císaři, že Kolínští chtějí škodit majetku Jeho Veličenstva. Kolo císařské přízně se tentokrát otočilo a konšelé v čele s purkmistrem dostali "shora" přísnou důtku.

Jan Mlázovský se ale dlouho ze svého vítězství neradoval. Během morové rány, která roku 1599 postihla město, podlehl. Kde je pochován, nikdo neví. V kolínském chrámu sv. Bartoloměje leží jen jeho otec a první manželka, za jejichž pohřeb dodnes dluží kostelu dvanáct kop stříbrných grošů.

Budovu krčmy, která se během divokých let příštích ještě znovu vzchopila, koupili konšelé roku 1616 od královské komory, a aby nesváděla ke hříchu, zřídili v ní špitál pro chudé. Zřejmě roku 1680 v jeho sousedství postavili kapli Panny Marie Sedmibolestné, kolem níž se nacházel nevelký hřbitov. Na konci 19.století byla postavena na místě špitálu obecná škola, v níž byla později umístěna průmyslová škola dívčí, kterou vystřídala městská knihovna a nakonec za l .republiky vojenské velitelství. Při jeho rozšiřování Němci za druhé světové války roku 1940 vzala za své i kaple Panny Marie.

Vojenské velitelství tu zůstalo až do dnešních dnů a snad je netušenou dějinnou paralelou, že na místě bývalého špitálu dnes sídlí i Červený kříž. Jen po hospodě Na ostatním penízi nezůstalo zhola nic...

text a foto Martin Drahovzal - Zpravodaj Města Kolína
Mlázovský a krčma Na ostatním penízi

Mlázovský a krčma Na ostatním penízi