Labe bylo starou dopravní cestou

Střednímu Polabí, do něhož patří i města Poděbrady, Nymburk a Lysá nad Labem, se odnepaměti říkalo 'zlatý prut země české'. Patřilo k nejúrodnějším oblastem země české a vděčilo za to především úrodným labským náplavům, které řeka přinášela z vyšších poloh a v tomto rovinatém kraji usazovala.

Přišli na to už první zemědělci v mladší době kamenné asi šest tisíc let před Kristem, kteří se tu jako první usadili. Od té doby souvislé osídlení přetrvalo až do dob historických, což dokládají četné nálezy ze všech pravěkých období. Nejvíce stop po osídlení se nachází u brodů, přes které směřovaly dávné obchodní stezky. Zde totiž začaly záhy vznikat k ochraně brodů opevněné osady a tvrze, z nichž se pak časem stala i významná obchodní a řemeslnická střediska. Tak tomu bylo i v případě měst Nymburka a Poděbrad.

Řeka a vody vůbec dávaly vždy dostatek příležitostí k obživě rybářům a mnoha řemeslníkům - mlynářům, sladovníkům, jirchářům a koželuhům, soukeníkům, běličům prádla, pradlenám, ale i vinopalníkům, lazebníkům a dalším.

Ti se usazovali nejen na březích Labe, ale i na březích četných slepých labských ramen, na ostrovech i ostrůvcích, které se vytvářely a zase zanikaly na mělčinách a měnily se při každé větší povodni.

Od pradávných dob se také po řece Labi dopravovalo dřevo, jednak volně ve špalcích, jednak svázané do vorů. Doloženo je už v nařízení císaře a krále Karla IV. o svobodné voroplavbě z roku 1375.

Plavení dříví ve velkém vyvolalo potřebu postupné úpravy celého labského koryta a k úhradě nákladů se ze splavněného dříví vybíralo clo. Nejvíce dřeva po Labi se plavilo z Krkonoš a Orlických hor. Voroplavba vrcholila za vlády Josefa II., kdy se velké množství dříví posílalo na stavbu pevností Josefov a Terezín a často i dále do Německa, až do Hamburku.

Poslední zpráva o plavení vorů po Labi je z roku 1903. Na přelomu 19. a 20. století labská voroplavba zanikla, a to hned z několika příčin. Po celé délce Labe se tehdy začaly budovat nové přehrady a jezové stupně, rozvíjela se také rychle silniční a železniční doprava, klesala poptávka po dřevu a za každý plavený vor se musely platit poměrně velké poplatky.

Od středověku se po Labi do Čech ze saského Halle vozila sůl a postupně i další druhy zboží a surovin. Už v 17. století neupravená řeka s velkým sklonem dna a četnými jezy vyvolávala potřebu regulace celého toku, k níž došlo postupně v průběhu 19. století.

Dalekosáhlé úpravy labského toku, včetně stavby jezů a hydroelektráren, které umožnily i plavbu větších lodí, probíhaly ještě po celou první polovinu 20. století. Díky tomu se Labe stalo dodnes významnou dopravní cestou a celý kraj byl ušetřen každoročních ničivých povodní.

Jana Hrabětová, MF Dnes