Vyprávění desáté: O kozách hradebních a rčení Mít na domě železnou krávu.

Domácí zvířata hrála v životě středověkého města nemalou úlohu. Bydlela se svými pány i za jeho hradbami. A tak se mohlo stát, že se oblíbené domácí zvíře stalo i příčinou vzniku lidového posměšného rčení. Tak o tom alespoň vyprávějí dva krátké příběhy. Za vlády císaře Ferdinanda I. byli roku 1541 z Kolína vyhnáni všichni židé, kteří předtsavovali v tomto městě druhou největší komunitu hned po Praze. Jak praví kronikáři, měli kolínští židé dvojnásobnou smůlu, neboť nejenže museli nechat na místě své nemovité majetky, ale záhy byli o všechnu hotovost obráni "neznámými pachateli u Broumova". Netrvalo ale dlouho a židé se do města zase vrátili. S sebou si přivedli i své oblíbené kozy. Ty se opět rychle zabydlely a brzy je bylo vidět i na městských hradbách, kde spásaly zelenou, nikým nekosenou trávu. Zeje bylo vidět a hlavně slyšet zdaleka, je nasnadě. Však se také v okolí všichni Kolínským smáli, že "kozy v Kolíně hradby hlídají". A došlo to tak daleko, že městská rada musela roku 1603 kozám úředně jejich hradební horolezectví zakázat.

Druhý příběh ilustruje vznik kdysi oblíbeného (i když dnes už zapomenutého) rčení "Mít železnou krávu na domě".

Jeho kořeny totiž sahají až hluboko do 17. století, do období třicetileté války. Bída, která zbavila většinu lidí peněz, znemožnila věřícím platit kněžím za jejich úkony jinak než v naturáliích. A tak kostely mívaly v zadusí desítky polí, luk i domácího zvířectva.

Chrám sv. Bartoloměje v Kolíně nebyl výjimkou. V jeho držení se ocitlo postupně deset odkázaných krav, které postupně knězi rozdávali farníkům. Nebylo to však tak úplně zadarmo. Obdarovaní se totiž museli zavázat, že budou "na věčné časy" platit chrámu čtrnáct až osmnáct krejcarů ročně. Tento poplatek byl chytře uložen nikoli na smrtelné osoby, ale na jednotlivá obydlí, jejichž majitelé se sice střídali, ale daň zůstávala.

V Kolíně se proto záhy začalo takto postiženým stavením, která byla s chrámem svázána "věčným úrokem" z přijatého skotu, říkat, že jejich obyvatelé mají "železnou krávu na domě".

Během staletí vzala sice úroková věčnost za své, ale rčení o železné krávě se mezi kolínskými patrioty tradovalo ještě dlouhou dobu.

Bašta hradebního opevněni nedaleko židovské čtvrtí je posledním pamětníkem kozích horolezců.
Bašta hradebního opevněni nedaleko židovské čtvrtí je posledním pamětníkem kozích horolezců.
Mít na domě železnou krávu znamenalo být věčně připoutám k chrámu
Mít na domě železnou krávu znamenalo být věčně připoutám k chrámu
text Martin Drahovzal