Kostnice je pro silné povahy

Málokterý návštěvník Kutné Hory si nechá ujit jednu z nejpozoruhodnějších místních památek - Sedleckou kostnici. Její historie je spjata se sousedícím komplexem cisterciánského kláštera a jeho dominantou - farním chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Jakkoliv i ten stojí za pozornost, pojďme se podívat do kostnice, přesněji řečeno kameru. Pro slabší povahy je vstup do podzemní kaple plné lebek a lidských kostí zážitkem vlče či méně šokujícím, rozhodně však pozoruhodným.

Sedlecká kostnice je vlastně součástí kostela Všech svatých, tvořeného ze dvou kaplí: na úrovni terénu je kaple Všech svatých a teprve po 17 dřevěných a jednom kamenném stupni sestoupíme do vlastní kostnice. Již v postranních výklencích schodiště jsou vázy zhotovené z lidských kostí. I další dekorace jsou z tohoto materiálu, vyskládaného nejen do velkých pyramid, ale i do závěsů, či jakýchsi baldachýnů visících v prostoru. Pozoruhodný je velký lustr uprostřed kaple. Lidské lebky jsou i součástí oltáře a při bližším nahlédnutí lze na řadě z nich najít stopy po sečných či bodných ranách. Tvrdí se, že k výzdobě bylo použito ostatků z 30 000 lidí, pohřbených původně na rozsáhlém hřbitově, který kdysi kapli obklopoval.

Kdy přesně kostnice vznikla, nevíme. Víme však příčinu, proč se v jejím okolí nechávaly pohřbít hlavně majetné osoby nejen z okolí města, ale prakticky z celého území tehdejšího českého království, i z Rakouska. Když byl totiž sedlecký opat Jindřich II. vyslán do Jeruzaléma k projednání klášterních záležitostí, přivezl nazpět trochu země z božího hrobu a rozesel ji po onom tehdy rozsáhlém hřbitově Podle pověsti pak tělo, uložené do této posvěcené země ztrouchnivělo již třetí den, a tak zájem o poslední odpočinek v posvěcené zemi byl obrovský. Jak byl postupně omezován rozsah svatého pole, byly kosterní pozůstatky snášeny do podzemní částí kaple a rovnány do nejpozoruhodnějších tvarů. Je z nich složen i znak knížete Karla ze Schwarzenberku, který dal v roce 1870 nákladem vlče než 12 000 zl. kapli opravit. Z kostí jsou také složena jména knězi, za jejichž působení se kostnice opravovala, i jméno realizátora úpravy mistra Rinta z České Skalice.

Za pozornost stojí i vnější podoba kaple Všech svatých, jejíž dominantou jsou dvě věžičky s malými zvonky. Kdysi dávno tu ještě bývalo umístěno věčné světlo, které sloužilo jako orientační bod pro poutníky ke klášteru i na svaté pole. Hořejší kaple je pozoruhodná nádhernou řezbářskou prací i obrazem na hlavním oltáři, znázorňujícím české patrony, jehož autorství je připisováno jednomu z největších barokních malířů Petru Handlovi.

Za povšimnutí stojí i socha Sv. Jana Nepomuckého od pražského sochaře Matěje Václava Jackela, umístěná před vchodem na hřbitůvek. Byla vztyčena v roce 1785 a je nejvyšší sochou tohoto světce na území Čech. Je obklopena zábradlím, na jehož rozích jsou postavy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Floriana. Mistrovskou prací jsou i polovypouklé reliéfy blahoslaveného Jana Sarakandra, sv. Judy a Tadeáše a sv. Dismase.

Každoročně o Velikonocích ožije okolí kostnice tradiční Sedleckou poutí, která však již zdaleka nemá onu původní podobu putování do svatých míst za účelem tichého rozjímání.

MIROSLAV ŠTROBL - MF Dnes 27. 3. 2001