Zálabský kostel sv. Víta

Ve 14. století stály na místě dnešního Zálabí dvě poddanské vsi - Mnichovice a Brankovice. Ty ve 14. století patřily cisterciáckému klášteru v Sedlci, z jehož popudu byl v Mnichovicích postaven farní kostel, zasvěcený svatému Vítu. Poprvé je tento svatostánek připomínán k roku 1352, ale už roku 1378 je zaznamenána jeho přestavba. Po husitských válkách, během nichž byl sedlecký klášter vypálen a jeho majetky rozchváceny, se stali majiteli obou vesnic Kolínští. Noví majitelé se museli postarat i o farní kostel, který roku 1497 vyhořel a musel být na počátku 16. století nákladně znovu přestavěn.

Za třicetileté války kostelík značně zchátral a byl znovu opraven až kolem roku 1682, kdy ho kolínští měšťané vybavili i novým nábytkem. V té době stávala v těsném sousedství kostela dřevěná zvonice, která byla zbořena až v 70. letech 18. století. Tehdy, přibližně kolem roku 1777, byla k čelní stěně budovy přistavěna mohutná věž, v níž byly umístěny zvony a později i hodinový stroj. K poslední významné úpravě kostela došlo roku 1902, kdy byla zvýšena loď a vyměněn krov. Hřbitov, který obklopoval kostel od nepaměti, vzal z větší části za své na začátku 90. let 20. století, kdy byl rozmetán kvůli stavbě nového mostu přes Labe.

Na zvonici a později i na barokní věži viselo postupně celkem sedm zvonů - Vít, Václav, Maria, Prokop, Barbora, Sanktusník a Vojtěch. Dvě světové války a s nimi spojené rekvizice znamenaly jejich stěhování za hranice, kde měly být přelity v děla. Nakonec se skoro všechny tyto zvony do Kolína vrátily a našly nové místo na zvonici u chrámu sv. Bartoloměje, kde nahradily jiné, ztracené. Na věži u sv. Víta tak zůstal zvon jediný - "Maria", zvaný lidově "Slepička". Tento zvon z prvního desetiletí 16. století byl ulit v dílně slavného kutnohorského zvonaře Ondřeje Ptáčka, kde vznikla řada zvonů, které jsou dodnes chloubou kostelů nejen v Kutné Hoře, ale i v dalších městech po celých Čechách. Zálabský zvon "Maria" unikl rozsáhlým rekvizicím za první světové války a měl namále i za té druhé. Zachránil se jen díky tomu, že byl krátce před rozsáhlou německou rekvizicí v červnu 1942 přenesen na vyrabovanou zvonici u chrámu sv. Bartoloměje, kde se na něj zapomnělo. Když válka skončila, byl ještě téhož roku vrácen na své místo ve věži kostela sv. Víta. Ačkoliv to není velký zvon - s výškou 36 cm a váhou 75 kg patří spíš ke zvonovým "dítkám" - jeho historická hodnota to mnohokrát převýší.

Vsi Mnichovice a Brankovice dávno splynuly s rychle se rozšiřujícím městem, které pohltilo i kostel sv. Víta. Dnes jejich existenci připomínají jen názvy zálabských ulic křižujících okolí kostelíka: Mnichovická a Brankovická.

text Martin Drahovzal
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta