Z příběhů a historie města Kolína nad Labem

Město Kolín bylo nadáno během staletí své existence řadou královských privilegií a výsad. Ty umožňovaly jeho obyvatelům nejen pohodlnější život, ale především nemalý zisk, tolik potřebný k dalšímu rozvoji města.

Někdy na sklonku 18. století vznikla krátká veršovaná kronika historie města a jemu postupně udělovaných privilegií. Její dějepisná hodnota není příliš velká, protože vychází především z pamětí purkmistra Pábíčka, který už podle věhlasného historika 19. století Jana Erazima Vocela "čerpal z kalných a nekritických pramenů", a jsou v ní často udávány zcela fantastické letopočty. Přesto zaslouží toto česky psané dílko pozornosti kolínských patriotů.

Aby však nebyli čtenáři zcela mystifikováni neznámým autorem, je ke každé kapitole přidán vysvětlující komentář o skutečných historických faktech. Pojďme se tedy vydat do veršované minulosti Kolína.

I. Založení města 1087
Vratislav, kníže poslední,
Však z nich král český první,
Kolín Nový městem nazval,
Jej královským býti kázal,
Dvojími zdmi obehnati,
Valy, příkopy zpevniti.
V třech létech zdi vystavené,
Přes pět set let stojí pevně,
První brána Vratislavská Slula,
kde dnes stojí Labská.
Tři pak od měst mají jména,
Prahy, Hory i Kouřima.

Podivuhodně prastaré, ba přímo fantastické datum je převzato z díla "kronikáře - pohádkáře" Václava Hájka z Libočan a nemá s historií města pranic společného.

Podle písemných pramenů totiž založil město Kolín na již osídleném místě až král Přemysl Otakar II. někdy po roce 1257 a přikázal ho obehnat pásem hradeb. Za to, že tuto nákladnou výstavbu museli čerství obyvatelé města vzít na svá bedra, osvobodil král Kolínské na čtyři roky od placení poplatků do královské pokladny, od cla po celé české zemi a přiřkl jim čtyři roční důchody z městské rychty.

Kolínské hradby se pak staly vzorem pro další obranné systémy královských měst Čáslavi, Jaroměřic na Moravě, Vysokého Mýta či Ústí nad Labem. Roku 1261 je pak Kolín zmiňován v listině Přemysla Otakara II., v níž uděluje městu Přelouči "všechny práva a svobody, které mají naše obce v Kolíně a Kouřimi, jako má město Magdeburg..."

Kolín byl na počátku i hornickým městem, těžícím nějaký čas z bohatství stříbrných rud na východních pozemcích města. Dolování však brzy zaniklo rozmachem dolů na Kaňku a vznikem Kutné Hory, takže Kolínští museli hledat způsob obživy v obchodu a výrobě.

Své jméno město převzalo nejspíš od svého "staršího bratra" - Starého Kolína. Jaký je jeho význam a původ se odborníci i laikové přou už celá desetiletí. Podle některých vzniklo od "kolonistů", kteří ho založili, či latinského slova "colonia", jiní od "kolů" (kůlů), které musely být zaráženy do bahnité země, aby na nich mohla být postavena obydlí, a jsou i tací, kteří v něm viděli souputníka německého Kolína nad Rýnem. Podle mínění současníků mohlo být jméno Kolín odvozeno od vlastního jména Kola (Kolímír) nebo Chola (od slova choliti, chlácholiti) a znamenalo Kolův (Cholův) dvůr.

Ať tak či tak, užívalo město nejprve latinský název Nova Colonia (Nový Kolín) na rozdíl od nedalekého Antiqua Colonia (Starého Kolína). Český název Nový Kolín se začal užívat od doby kolem roku 1359 a od počátku 15. století i s přívlastkem "nad Labem". Samostatné jméno Kolín se úředně používá až od roku 1886. Město mělo během své staleté existence tri brány, Pražskou, Horskou a Kouřimskou, vedoucí k okolním městům. Směrem k řece stála v místech bývalého hotelu Savoy menší, tzv. výpadová, Labská brána, nazývaná nejprve Vratislavská, která zmizela v městské zástavbě jako první už někdy na sklonku 18. století. Pražská brána (v místech mezi dnešním Hankovcovým pekařstvím a Zámeckou) bývala nejmladší a nejprve se nazývala "porta nova". Tvořily ji dvě zvýšené a zesílené hradební zdi a prostor mezi byl zastaven dílnami koláře a kováře. Brána byla zbořena už roku 1829.

Horská brána, zvaná též někdy Čáslavská, stála v těsném sousedství dnešní vinárny Savoy. Původně z ní vedl padací most přes hradební příkop, který později nahradilo pevné přemostění a dobová, železem pobitá vrata. V 18. století byl příkop po stupně zavezen, osázen stromky a nakonec zakryt rozšiřující se městskou zástavbou. Od roku 1796, kdy ji těžce poškodil požár, zůstala neopravena a nakonec byla roku 1843 rozebrána. Kouřimská brána byla nejdůležitější a také nejmohutnější městskou branou. Stála ve stejnojmenné ulici (nazývané též "poslovou") mezi domy čp.13 a čp. 113. Nedaleko této brány vyvěral ze země pramen, který byl sveden do kašny, jež stávala v místech dnešního kruhového objezdu. Kouřimská brána byla jako poslední stržena roku 1844 a o něco později vzala za své i zmíněná kašna.

text Martin Drahovzal
kouřimská brána Kolín