Pohybový režim u nemocných s ischemickou chorobou srdeční

Je to tvrdá realita. Vinnou nástrah civilizace a s nimi souvisejících nežádoucích změn životního stylu přibývá mezi námi kardiaků. A tak, aniž bychom chtěli na stránkách fit kalendáře beze zbytku nahrazovat přímý kontakt s lékařem, neuškodí věnovat se alespoň v obecnější rovině programům fyzické aktivity pro nemocné s ischemickou chorobou srdeční. S dodatkem, že pro ty čtenáře, kteří si budou žádat důkladnější rady a ponaučení v zájmu zlepšení kvality zdraví, připravíme další údaje a náměty.

Ani tentokrát není od věci připomenout si fakt, který pro řadu z nás bohužel stále ještě není samozřejmostí: lidský organismus je svým biologickým vývojem i strukturou přizpůsoben pohybové aktivitě. Nečinnost nebo nedostatek pohybových podnětů vytváří tedy abnormální, nepřirozený stav. Je zřejmé, že v současné době se z našeho životního režimu stále více vytrácejí dostatečně silné a zvláště přirozené podněty, které dříve z generace na generaci udržovaly optimální funkci svalového, srdečně cévního a kosterního aparátu. Celkově nedostatečný rozsah pohybové aktivity a její převážně jednostranný charakter je proto třeba cílevědomě vyrovnávat. Adekvátní a vhodně dávkovaná fyzická aktivita má mnoho příznivých účinků:

  1. zlepšuje svalovou sílu, rozsah a koordinaci pohybů
  2. přispívá k ekonomickému chodu cirkulace při zátěži střední a submaximální intenzity
  3. je jedním z nejpoužívanějších a nejméně škodlivých prostředků k regulování nadměrného duševního napětí a stresu
  4. pomáhá udržovat optimální hmotnost a pěknou postavu i ve středním a vyšším věku, snižuje podíl nadměrné tukové tkáně o 8-10%
  5. má příznivý vliv na snížení výskytu aterosklerózy a s ní spojených zdravotních komplikací, na vznik bolestivých vertebrogenních syndromů
  6. zabraňuje předčasnému odvápnění kostí a nebezpečí zlomenin
Pohybovou aktivitu je třeba u starších a ne zcela zdravých jedinců dávkovat jako každou jinou léčbu. Příliš malá dávka může být neúčinná, nadměrné dávkování naopak může vyvolat poškození organismu. U osob s vyhraněným sedavým režimem je nutné začít výcvik opatrně a pomalu, nejlépe prostřednictvím postupně zrychlované chůze, a to v rozsahu 2-6 týdnů. Jen tak lze dosáhnout posílení základních svalových skupin a předejít poškození nosných kloubů při dalších, intenzivnějších formách pohybu.

Tělovýchovní odborníci už po řadu let zdůrazňují potřebu rozvíjet základní pohybové vlastnosti - obratnost, sílu, rychlost a vytrvalost. Naskýtá se proto otázka, jaký vztah mají tyto jednotlivé pohybové vlastnosti k výskytu a prevenci srdečně-cévních chorob.

Obratnost může snad mít vztah k prevenci úrazů, třebaže statistiky se zatím tuto závislost nikomu nepodařilo prokázat. Naopak, u starších osob mohou být cvičení zaměřená na obratnost zdrojem rizika zranění.

Síla přispívá k udržení správného postoje. Tím do určité míry chrání před vznikem bolestivých syndromů pohybového ústrojí a periferního nervstva. I svaly schopné vyvinout obrovskou sílu však mohou zůstat trvale ochablé při nízké úrovni volné aktivace. Cvičení zaměřená na rozvoj síly sledují mnohdy i estetická nebo účelová hlediska. Nelze však přehlédnout jejich nevhodnost u těžších forem ischemické choroby srdeční a u dalších cévních a žilních onemocnění, což je dáno rizikem náhlého zvýšení krevního tlaku při zadržování dechu. Z prvků počítaných do kategorie silových cvičení jsou vhodné pouze ty, které cíleně posilují paravertebrální svalstvo a mají přímou návaznost na relaxaci.

Rychlost může být zdravotně prospěšná při úniku ze situací ohrožujících život. Další zdravotně relevantní korelace rychlosti se zatím nepodařilo prokázat.

Vytrvalostní cvičení zaměřená na řízené a koordinované pohyby spojené s relaxací (střídání napětí a uvolnění) mají zásadní význam pro kvalitu zdraví. Především z toho důvodu, že zvyšují výkonnost přepravního systému pro kyslík. Cvičení tohoto typu vyvolává změny ve svalu, svalovém průtoku i v celém oběhovém systému. Zvyšuje se tepový objem a srdce dosahuje při maximálním zatížení většího minutového objemu. Jako odraz těchto změn se snižuje tepová frekvence v klidu i při středním zatížení. Srdeční sval má nižší spotřebu kyslíku a pracuje ekonomičtěji. Také krevní tlak se u osob s náležitou dávkou vytrvalostního tréninku zvyšuje při jakémkoliv fyzickém či psychickém zatížení v menší míře než u jedinců neadaptovaných, netrénovaných. Kromě toho dochází při pravidelném vytrvalostním cvičení k dalším změnám.

Zvětšuje se počet červených krvinek, množství krevního barviva a celkový objem krve. Zlepšuje se mechanika dýchání a práce jednotlivých svalových vláken.

Jsou pro kardiaky vhodné extrémní výkony?

Základ úspěšnosti programu fyzické aktivity je bezesporu třeba hledat v jeho dlouhodobé aplikaci a přiměřenosti. V laických kruzích byly často obdivovány extrémní výkony zdravotně postižených lidí, značnou publicitu vyvolaly výsledky maratónských běžců, kteří prodělali infarkt myokardu nebo se dokonce podrobili transplantaci srdce. Výkony tohoto druhu jsou většinou odborníků přijímány kriticky, jejich dlouhodobý dopad na zdravotní stav je diskutabilní. Rozhodně daleko větší význam pro kvalitu zdraví má dlouhodobá ambulantní i ústavní rehabilitace s nízkou a střední intenzitou.

Z publikace Českomoravský FIT Kalendář