Na pálení dřevěného uhlí upozorňují mnohé názvy

Uhlířské Janovice, městečko ležící dvacet kilometrů jihozápadně od Kutné Hory, jsou poprvé zmiňovány roku 1352 (Janouicz). Nejprve se nazývaly pouze Janovice. Přívlastek Uhlířské byl ale ke jménu připojen poměrně velmi brzy - poprvé se objevuje již roku 1431 (v Janovicích uhlířských). Z historických pramenů se dozvídáme, že se v okolí obce pálilo dřevěné uhlí, které bylo dodáváno do kutnohorské mincovny. Ke kutnohorskému hornímu úřadu náleželi i uhlíři, kteří se usadili ve vsi Lhota mezi Kolínem a Přeloučí. Podle nich pak dostala tato Lhota přívlastek Uhlířská (1560 - Lhota vhlyrzska). Dřevěné uhlí pro Kutnou Horu se pálilo rovněž v okolí Uhelné Příbrami na Chotébořsku. Činnost uhlířů odrážejí i další místní a pomístní jména, jako Uhlíře, Uhliště nebo Uhelný vrch.

Ze zeměpisných jmen se však dozvídáme i o způsobech, kterými se dřevěné uhlí vyrábělo. Vypovídají o nich jména jako Placy, Hronaady, Hromadiště, Milíře a mnohá jiná. Pohlédnemeli na mapu středních Čech, zjistíme, že východně od Příbrami se uprostřed lesů nachází hájovna zvaná Placy a v její těsné blízkosti je vrch nazývaný Spálený.

Podstatné jméno plac, pocházející z němčiny, označuje místo, volný prostor, často prostranství k něčemu vyhrazené nebo připravené. V mluvě uhlířů pak slovo plac označovalo prostor, na kterém byl zarovnán terén, aby se zde mohla postavit takzvaná uhlířská hromada, neboli milíř. I po vypálení a rozebrání milíře pak byly tyto "placy" ještě dlouho patrné, a tak není divu, že daly vznik mnohým jménům. V širším okolí Příbrami se setkáváme se jmény jako Placy nebo Uhlířský plac několikrát, a to zvláště v Brdech, kde bylo uhlířské řemeslo kdysi velmi rozšířené. Pálení uhlí v oblasti Brd popisuje poutavě Jan Cáká v knize Střední Brdy - krajina neznámá.

Činnost uhlířů odráží zřejmě i jméno Spálený, které nese vrch v sousedství hájovny Placy. Jména jako Spálený, Vypálený, Vyhořelý jsou po celých Čechách velmi častá, jejich význam však může být rozličný. Velmi často taková jména označují místa, která byla spálená požárem. Jindy mohl být les vypálen úmyslně - takzvaným "zdařením" se získávaly nové pozemky. V řadě případů však tato jména odrážejí činnost, uhlířů. Označovala místa, kde již milíře byly vypáleny.

Necelých pět kilometrů od hájovny Placy, sedm kilometrů jihovýchodně od Příbrami, leží osada Palivo. Její jméno bývá obvykle vykládáno velmi neurčitě, Většinou se konstatuje, že jméno vychází ze stejně znějícího podstatného jména palivo, které označuje "to, co se pálí". Osada Palivo však leží na okraji polesí hájovny Placy. Jména Placy a Spálený dokládají, že v tomto polesí bylo páleno dřevěné uhlí, a proto je velmi pravděpodobné, že od jeho "pálení" bylo odvozeno i jméno Palivo.

S činností uhlířů úzce souvisí i časté pomístní i místní jméno Milíře. Jak ale takový milíř, často zvaný prostě hromada, vlastně vypadal? Milíř vznikal na již zmíněném "pláce", tedy zarovnaném místě. Uprostřed placu byl zaražen kůl, kolem kterého se kolmo přikládala polena, až vytvořila jakýsi útvar připomínající pyramidu.

Zajímavý je i původ slova milíř. Toto slovo totiž souvisí s latinskou číslovkou mílie, tj. tisíc, která naznačuje, že se milíř skládá z "tisíce" polen. Když byl milíř nakupen, byl přikryt mechem a jeho nitro, kde bylo u kůlu naskládáno suché roští, se zapálilo. Celý postup pálení musel být dobře promyšlený a propracovaný, aby dřevo zcela neshořelo, ale pouze zuhelnatělo. Proto bylo zapotřebí částečně zamezit přístupu vzduchu. Milíř hořel podle tvrdosti dřeva osm až dvacet dní. Nakonec byl rozebrán, a když uhlí vychladlo; putovalo na vozech na místo určení.

Dřevěné uhlí bylo důležitým a dlouho jediným palivem užívaným, při tavení a zpracování kovů. Provoz mincovny v Kutné Hoře byl na dodávkách uhlířů do značné míry závislý, a proto mnozí panovníci, například Václav JI. nebo Jan Lucemburský, udělovali uhlířům mnohé výsady. Dřevěné uhlí bylo postupně nahrazováno dolovaným uhlím, které se u nás začínalo těžit od druhé poloviny 18. století. Například v Brdech se však dřevěné uhlí pálilo až do dvacátých let dvacátého století.

PAVEL ŠTĚPÁN - MF Dnes 19. 2. 2001