Městečko Divišov založil kdysi Diviš

Městečko Divišov leží v mírně zvlněné krajině malebné Benešovské pahorkatiny, devět kilometrů severně od Vlašimi.

Osada byla založena na počátku 13. století, prvně je zmiňována k roku 1218 v souvislosti s Divišem z Divišova, který byl zřejmě zakladatelem vsi. Další člen tohoto rodu, který se roku 1235 psal po Chlumci nad Cidlinou, založil před rokem 1242 hrad Český Šternberk, po němž se rod dále nazýval.

O Divišově z hlediska urbanistického vývoje se můžeme dozvědět mnoho zajímavého v obsažném díle K. Kuči, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 1996). Farní kostel svatého Bartoloměje se připomíná až roku 1374, patrně však vznikl již dříve.

Roku 1545 byl Divišov králem Ferdinandem I. povýšen na městečko. Král dal Divišovu týdenní a 2 výroční trhy a udělil mu městský znak odvozený ze šternberského erbu. S tímto aktem zřejmě souvisel značný nárůst zástavby; před třicetiletou válkou zde bylo už 59 domů a tento stav se pak udržel až do poloviny osmnáctého století.

Městečko Divišov bylo zničeno roku 1742 velkým požárem. Farní kostel byl po tomto ničivém požáru znovu postaven (1744-46) v barokním slohu. Nachází se uprostřed náměstí, které v 2. polovině 14. století již existovalo v podobě dokumentované plánem z roku 1841. Má protáhlý trojúhelný tvar daný vidlicí cest, z nichž cesta směřující k severovýchodu vede na Český Šternberk.

Jméno této obce je v 1. polovině 13. století zachyceno v podobách Divišov a Divišovice: "1218 ... testis Dyuvis de Dyuviscov ...1219 Diuis de Diuisoviz ..."; poté se ustálila podoba Divišov. Jménem bylo vyjádřeno, že jde o majetek Divišův.

Osobní jméno Diviš, které je základem názvu městečka, je českou podobou řeckého jména Dionýsios, což znamená "bůh vína", popřípadě též "božské dítě"; v češtině je možnost výkladu také jako "divoký" (patrně vlivem formální podoby s přídavným jménem divý).

Divišov, jako správní středisko panství, měl v historických dobách oprávnění k výkonu hrdelního soudnictví nad obyvateli rozsáhlého panství. O této činnosti městské samosprávy podává výmluvné svědectví divišovská smolná kniha. Podrobný rozbor a přehled zápisů je obsažen v knize J. Pánka, Smolná kniha městečka Divišova z let 1617-1751 (Praha 1977).

JITKA MALENÍNSKÁ Ústav pro jazyk český AV ČR - MF Dnes 30. 5. 2001