O žácích darebácích, pouličních bitkách a stížnostech kolínských sousedů

Mládež to neměla jednoduché v žádném věku. Snad každá generace totiž slýchává od dospělých známou větu: "To za našich časů nebývalo!" a její živelná revolta je vždy tvrdě potlačována. Podívejme se, jaké problémy měli se studenty a "žáky darebáky" naši předkové v královském městě Kolíně.

Stížnosti na chování studentů ze školy stojící v sousedství chrámu sv. Bartoloměje se vršily na stole městských radních po celá staletí a mnozí učitelé měli kvůli studentské bujarosti a nevázanosti časté a nepříjemné diskuse s městskou radou.

Tak například v květnu roku 1603 žalovali někteří kolínští sousedé, že žáci za nepřítomnosti učitelů vybíhají ze školy do ulice a tam tropí alotria. Konšelé to vyřešili tak, že nechali zazdít hlavní vrata a ponechali žákům jen východ na hřbitov. Jenže studenti se nedali a přes noc do druhého dne zazděný vchod rozbořili. Jejich tři učitelé se pak museli dostavit na radnici a vyslechnout si napomínání konšelů, aby "bedlivěji ku mládeži přihlíželi a jí zvůle nedávali". Učitelé to přislíbili, ale pokoj dlouho neudrželi. Za několik dní totiž žáci zbili městského vodáka a pak, posilněni pivem v šenku v Horské (dnes Kutnohorské) ulici, vyvolali takovou hádku, až byli hostinským vyhnáni. Jenže studenti si to nedali líbit, srotili se před krčmou a společně s dalšími žáky darebáky spílali krčmáři do šelem a panchartů, házeli do oken kamení, a když je lidé z okolních domů napomínali k pokojnému chování, veleli jim líbati řiť. Shromáždění musel rozehnat až rychtář pomocí koženého práva.

Jiný případ je zaznamenán k roku 1608. Tehdy o adventu obcházel večer městský rychtář kolínské šenkovní domy a kontroloval pořádek. V domě Jana Sedlčanského našel žáky, kteří měli již notně vypito. Napomenul je, ať zanechají trunku a raději zůstávají ve škole, ale oni ho odbyli, ať si hledí svého, že studenti městskému právu nenáleží. A hned nato začali bitku s místními řemeslnickými tovaryši. I tato událost skončila zásahem vyšší moci a následným káráním před městskou radou.

Velmi časté byly také stížnosti na žáky, že lezou přes ploty do zahrad, kde berou ovoce, že střílejí z ručnic za městem, že jsou opovážliví a bez kázně a že je v nich pohříchu málo zbožnosti i vědomostí. Inu, jako by to bylo dnes...

text Martin Drahovzal