O chýnovském umělci, stromu, který hořel, a nezdařeném odhaleni

Karlovo náměstí je bezesporu nejprostornějším místem v centru Kolína. Kdysi pulsující tepna jeho středověkého života je i dnes místem, kam míří každodenní kroky obyvatel. Jeho ploše vévodí "odedávna" (ve skutečnosti od 17. století) morový sloup se čtyřmi světci a také starobylá kašna. Nic víc a nic míň si tu už většina lidí ani nedokáže představit. A přesto.

V první polovině 20. století dominoval celému prostoru rozměrný monument vytvořený podle návrhu sochaře Františka Bílka - socha Jana Husa. Týž kolos, který dnes shlíží na ztichlé Husovo náměstí nedaleko městského parku. Jaké byly podivné osudy největší kolínské sochy, která měla smůlu na časy válečné?

Pátého července roku 1914 byla neděle a podle všeho to měl být velký den. Celý Kolín totiž žil už řadu týdnů přípravami grandiózní oslavy, při níž bude odhalen dlouhé roky připravovaný projekt monumentálního pomníku mistra Jana Husa.

Plakáty, rozvěšené na všech nárožích, budily nacionální vášně svým prohlášením: "Čechové, použijte toho dne abyste projevili, že nezhasla hranice kostnická, ale že dále hoří v srdcích a myslích pro vznešené myšlenky, jichž byl mistr Jan Hus tak hrdinným nositelem!" A kolínští Cechové se dmuli vlasteneckou pýchou, že statečný betlémský kazatel bude natrvalo jejich sousedem. Co tomuto dlouho očekávanému dni ale předcházelo?

Myšlenka na vytvoření majestátní vzpomínky na slavného reformátora se objevila mezi vlastenci už na sklonku 19. století. V prvních letech století následujícího už existoval "Sbor pro postavení Husova pomníku v Kolíně", jehož členové dlouho zvažovali, komu tak náročný úkol svěřit. Nakonec bylo rozhodnuto, aby dlouho diskutovaná socha vznikla v tvůrčí dílně chýnovského sochaře Františka Bílka, jehož Křížová cesta tou dobou už zdobila interiér chrámu sv. Bartoloměje.

Nonkonformní naturalista Bílek, o němž sám Myslbek prohlašoval, že jeho sochy nesnesou porovnání s pracemi jeho posledního žáka, nabídku Kolínských přijal. Doma mu totiž zahálel nerealizovaný návrh nazvaný "Strom, jenž bleskem zasažen, na věky hořel", s nímž se roku 1901 účastnil soutěže na Husův pomník. Ten přepracoval a dal mu ve skice podobu Husa stojícího v plamenech šlehajících z široké mísy plné zeleně a ponořené v zemi.

Na základě této skici pak sochař vytvořil metrový a později tří-metrový model. Vlastní kamenickou prací ale roku 1913 pověřil kolínského sochaře Jana Drobníka a zdejší kameníky. Výsledek po několika měsících práce na bedněním zakrytém kolosu ale neodpovídal původnímu návrhu.Hus totiž nestál v míse, ale na soklu v úrovni terénu a byl na kolínském náměstí situován tak, že z místa proti radnici mezi kašnou a domem U Zlatého lva se "pohrdavě ohlížel ke kostelu".

Bílek moc spokojen nebyl, ale o to spokojenější byli Kolínští, kteří ostatně celou záležitost platili. A tak se počátkem července roku 1914 chystala ve městě velká sláva. V programu slavnosti bylo zahrnuto slavnostní osvětlení města, průvod, proslovy i mužský pěvecký sbor. Prostě událost, na niž budou ještě příští generace vzpomínat s pýchou.

Ale pak se nečekaně daly události do pohybu někde jinde. Na konci června totiž dorazila zpráva, že v Sarajevu byl spáchán atentát na arcivévodu Ferdinanda d' Este. Ve středu l. července požádalo hejtmanství a městská rada, "aby za účelem aktu piety nad úmrtím následníka trůnu byla slavnost předání pomníku bud odložena, nebo přeložena". Výbor pro postavení Husova pomníku podle krátkého zápisu z okamžitě svolané schůze tuto žádost akceptoval a usnesl se přeložit slavnost na 20. září.

Jenže už za měsíc se rozhořel konflikt, který vtáhl Evropu na čtyři roky do světové války. A na oslavy už nikdy nedošlo. Ale i bez slavnostního odhalení stála na Karlově náměstí Husova socha následujících sedmadvacet let.

Její další osudy začaly až roku 1941, kdy byla na příkaz kolínského ober-landrata Eckholdta rozebrána a předána do muzejního depozitáře. Jeden z menších dílů sochy vzal při této události za své. Přesto požadoval ještě během války Památkový ústav v Praze, aby byla socha navrácena na své místo. Nikdo ho ale nevyslyšel, a to až do roku 1949. 5. července toho roku totiž už socha opět stála, ale ne před radnicí, nýbrž v sousedství farního kostela Církve československé na stromy obklopeném Vinařického náměstí. Doplněn byl při té příležitostí i chybějící díl. Díky této události bylo náměstí, známější mezi lidmi spíše jako Vinařák, přejmenováno na Husovo.

Dnes shlíží "Strom, který bleskem zasažen, na věky hořel" na dětské dovádění, pravidelnou procházku domácích mazlíčků a občasné toulky milenců, kteří ani netuší, že "ten vysoký kámen" kdysi vévodil největšímu kolínskému náměstí.

MARTIN DRAHOVZAL
socha náměstí
po stěhovaní